Frankfurt je jen začátek

Jaké priority jste si na začátku finského hostování stanovili?

Strategii jsme postavili na třech základních pilířích: literatuře, knihovnách a vzdělávání. Od samého počátku jsme si ale uvědomovali, že smyslem projektu nemůže být pouze úspěšná prezentace během jednoho roku. Naším hlavním cílem bylo dlouhodobě zvýšit hodnotu i objem prodaných práv k finské literatuře a dostat je na trvale vyšší úroveň. Současně jsme chtěli představit Finsko jako zemi literatury, čtenářství a vzdělávání.

Během roku čestného hostování se podařilo vydat rekordní počet překladů z finštiny do němčiny. To se vám povedlo jak?

Obrovské množství energie a prostředků jsme investovali do přípravné fáze. Věnovali jsme se vzdělávání překladatelů, budování profesních sítí a partnerství jak v Německu, tak ve Finsku. Zvali jsme německé partnery do Finska, aby se mohli lépe seznámit s místní literární scénou a navázat osobní kontakty.

Současně jsme se snažili důsledně držet původní strategie a nenechat se rozptylovat jinými tématy. Věděli jsme, čeho chceme dosáhnout, a tomu jsme podřídili všechny kroky. Celým procesem nás provázely čtyři hodnoty: pozitivita, nadšení, profesionalita a otevřenost. Právě jejich kombinace se ukázala jako velmi důležitá.

Podporovali jste nějak vznik nových literárních agentur?

Přímo ne. Když se Finsko připravovalo na frankfurtské hostování, existovala u nás pouze jedna literární agentura a několik zahraničních oddělení ve větších nakladatelstvích. Jedním z našich cílů však bylo celkově profesionalizovat oblast prodeje zahraničních práv. V tomto směru měl frankfurtský projekt výrazný dopad, i když nešlo o přímou podporu zakládání nových agentur.

Jakým způsobem jste do projektu zapojili německé nakladatele?

Obrátili jsme se na všechna německojazyčná nakladatelství, která v roce 2014 vydávala finské autory, a nabídli jsme jim možnost pozvat své autory do Frankfurtu a podílet se na jejich prezentaci. Každému autorovi jsme garantovali jedno vystoupení v programu finského pavilonu a zároveň jsme hradili cestovní náklady i jednu noc ubytování.

Reakce byla velmi pozitivní. Až na dvě nakladatelství nabídku přijali všichni oslovení partneři. To pro nás bylo důležité potvrzení, že se nám podařilo vytvořit skutečně společný projekt, nikoli pouze jednostrannou prezentaci Finska.

Frankfurtský veletrh doporučuje, aby se oficiálního programu účastnili pouze autoři, jejichž knihy vyšly v němčině. Přijali jste to bez výhrad?

Ano. Považovali jsme to za logické a ve skutečnosti to odpovídalo i našim vlastním kritériím. Pokud měla být kniha součástí programu, musela být dostupná německým čtenářům v německém překladu.

Angličtina je dnes lingua franca, není taková podmínka zbytečně restriktivní.

Je pravda, že angličtina hraje stále významnější roli, ale my jsme investovali značné prostředky do vzdělávání překladatelů z finštiny a švédštiny — tedy z našich dvou úředních jazyků — právě do němčiny. Bylo proto přirozené chtít výsledky jejich práce co nejvíce zviditelnit.

Německojazyčná média navíc představovala jednu z našich hlavních cílových skupin. Pokud jsme chtěli oslovit novináře, kritiky i čtenáře v německém prostředí, byly překlady do němčiny nezbytné. Stejně důležité bylo i to, že jsme chtěli zasáhnout co nejširší okruh německých čtenářů. V tomto ohledu dávaly knihy dostupné v němčině mnohem větší smysl než knihy v angličtině.

Co bylo nejdůležitější v roce po veletrhu a v následujících letech?

Znovu oslovit všechny naše německé partnery a získat od nich zpětnou vazbu. Chtěli jsme vědět, jaké výsledky podle nich finské hostování přineslo a co by mělo následovat dál. Na základě těchto rozhovorů jsme vytvářeli plán dalších kroků.

Současně bylo důležité nezačít veškerou energii soustřeďovat pouze na německojazyčné prostředí. Frankfurt byl mimořádně důležitý, ale nemohl být konečným cílem. Potřebovali jsme využít nově získané kontakty a viditelnost také na dalších trzích. Pro Finsko byly v tomto ohledu zvlášť důležité anglofonní země.

Jak vlastně měříte úspěch takového projektu? Počtem prodaných práv? Překladů? Nebo tím, kolik autorů si skutečně našlo nové čtenáře?

Od začátku jsme pracovali s konkrétními měřitelnými cíli, a to jak krátkodobými, tak dlouhodobými. Stanovili jsme si například, že během projektu vznikne nejméně sto překladů do němčiny. Pro srovnání: v běžných letech vycházelo kolem dvaceti překladů ročně.

Vedle toho jsme sledovali i dlouhodobější ukazatele. Chtěli jsme dosáhnout trvalého růstu počtu prodaných práv do Německa i počtu vydaných překladů. Důležitým cílem bylo také zvýšení hodnoty literárního exportu, tedy příjmů generovaných prodejem práv do zahraničí. A konečně jsme chtěli otevřít nové trhy pro finskou literaturu, především v anglicky mluvícím světě.

Přinesl Frankfurt nějakou trvalou změnu finskému literárnímu prostředí?

Rozhodně ano. Z výsledků frankfurtského hostování jsme těžili přibližně deset let. Finský nakladatelský sektor se výrazně profesionalizoval a mnohem silněji se zaměřil na mezinárodní trhy. Zatímco před frankfurtským rokem existovala pouze jedna literární agentura, dnes máme agentury čtyři.

Stejně významný je vývoj v oblasti překladů. Počet překladů finské literatury se trvale zvýšil a dnes vychází po celém světě více než čtyři sta překladů ročně. Hodnota literárního exportu je přibližně trojnásobná ve srovnání s obdobím před Frankfurtem.

Myslím si ale, že existuje ještě jeden důležitý efekt, který se měří hůře. Díky většímu mezinárodnímu dosahu se proměnila i samotná finská literatura. Je pestřejší, sebevědomější a nabízí širší spektrum hlasů než kdykoli předtím. Mezinárodní otevřenost podle mého názoru pomohla zlepšit celé literární prostředí.

Přípravy Česka na roli čestného hosta Frankfurtského knižního veletrhu právě vrcholí. Jakou radu byste nám dala?

Především bych doporučila myslet od začátku na období po skončení hostovského roku. Je důležité mít připravený promyšlený a dlouhodobý plán navazujících aktivit. Samotný Frankfurt je jen začátek. Skutečný význam celého projektu se ukáže až v tom, co dokáže země z nově získané pozornosti vytěžit v následujících letech.

A pokud bych měla přidat ještě jednu radu: nezapomeňte si celý proces užít. Je to mimořádná příležitost k učení, navazování kontaktů i získávání nových zkušeností. Byla by škoda soustředit se pouze na výsledky a nevnímat samotnou cestu.