Zrovna poslouchala vítr

Laureátkou Nobelovy ceny za literaturu pro rok 2026 je Anne Carson. Švédská akademie ji ocenila ve čtvrtek za „odvážné a invenční dílo, které ve hravém dialogu s klasickou tradicí vytvořilo nové formy pro současnou literaturu“. 

Stálá tajemnice Akademie Ingrid Carlberg novinářům řekla, že se jí s laureátkou podařilo promluvit jen krátce. Anne Carson žije na Islandu a tajemnici i islandské televizi překvapeně stihla říct pouze to, že zrovna poslouchá vítr. Podle zpráv zprvu opakované telefonáty Akademie dokonce ignorovala.

Člen Akademie a spisovatel Steve Sem-Sandberg označil Anne Carson za autorku naší doby, která propojuje současnost s antikou. Akademie také uvedla, že její překlady klasických řeckých textů lze považovat za samostatná díla. 

„Mýty v jejím podání nejsou zkamenělým pozůstatkem dávno minulých časů, ale živým odrazem toho, co se skrývá v nás samotných. Vypůjčuje si je i tam, kde jiné nástroje selhávají. Například v rukou psané knize-krabici Nox, která je meditací nad ztrátou bratra. Jenže tam, kde se osobní linka láme, kde se bolest stává nepopsatelnou, propůjčuje si Carson překlad básně číslo 101 římského básníka Catulla. Jako by v jejím podání poezie byla něčím víc než literaturou,“ přibližuje poetiku Anne Carson Marek Torčík pro Seznam Zprávy.

Carson se k vlastní tvorbě vyjádřila skromně. V rozhovoru pro Nobelovu nadaci uvedla, že její psaní vzniká „nechtěně“, když se vlastně snaží dělat něco jiného. 

Anne Carson se narodila roku 1950 v Torontu. Je klasickou filoložkou a překladatelkou a zároveň básnířkou a esejistkou. Její dílo plynule přechází mezi poezií, prózou, překladem, vědeckou prací a performancí. Antickou literaturu přitom neadaptuje, ale vede s ní dialog. 

K jejím nejznámějším dílům patří veršovaný román Autobiografie rudé z roku 1998, kterou loni vydalo v českém překladu Tomáše Gabriela nakladatelství Argo. Jde o volnou adaptaci fragmentu mýtu o Geryonovi — jednom z netvorů, které zabije Herakles při svých úkolech. Carson posloužil mýtus coby prostředek k meditaci o lásce, literatuře nebo třeba hokeji.

„Zdivem jejích esejů a sbírek nejsou slova, ale myšlenky — a právě v tom spočívá jejich ryze konceptuální povaha. Jinými slovy: v kombinaci žánrů Carson neusiluje o formální vycizelování vlastní poetiky, ale spíše naznačuje všechny možné směry, jimiž se text může vydat,“ píše v recenzi Autobiografie rudé v Hostu Libor Staněk II.

Pozornost vzbudila také kniha Nox, osobní a graficky originální připomínka bratra Anne Carson Michaela. Populární je také její text-performance „Lekce o historii psaní na oblohu“.

Jméno Anne Carson se jako možné laureátky objevovalo dlouhé roky. Carson je teprve devatenáctou ženou mezi 122 laureáty od roku 1901. Loni cenu získal maďarský prozaik László Krasznahorkai. 

Laureáti Nobelových cen převezmou ocenění 10. prosince ve Stockholmu, kde Anne Carson pronese svůj laureátský projev.

Časopis Host věnuje nobelistce téma lednového čísla.