Co uši poslouchají, ale oči nevidí

Velký audioknižní průzkum ukazuje, že zájem o audioknihy u nás každým rokem stoupá a velkou zásluhu na tom má digitální download. Podle germanistky Jany Zoubkové však tuzemští vydavatelé audioknih nedoceňují práci překladatelů a překladatelek.

Již podeváté se uskutečnil Velký audioknižní průzkum zaměřený na fenomén audioknih a preference jejich posluchačů. Loňského průzkumu, který od roku 2014 pořádá společnost Audiolibrix, patřící k největším tuzemským digitálním distributorům audioknih, se zúčastnilo celkem 5 670 respondentů. 

Nabídka audioknih se u nás každým rokem postupně zvětšuje a rozšiřuje se i žánrová skladba titulů. Zatímco před pěti lety ještě primárně vznikaly hlavně mainstreamové detektivky a thrillery, nyní mezi audioknihami figuruje velké množství historie, humoru, romantiky, fantasy i literární klasiky. Na rostoucím zájmu o audioknihy má výrazný podíl možnost jejich nákupu a poslechu v podobě formátu mp3 ke stažení — téměř 70 % audioknižních posluchačů se s mluveným slovem seznámilo právě až po zavedení digitálního downloadu. Velká část z nich (43 %) také poslouchá audioknihy prostřednictvím audioknižní mobilní aplikace.

Více než polovina respondentů (51 %) uvedla, že čte díky poslechu audioknih více než dříve. Většina fanoušků (58 %) si poslechne jednu až dvanáct knih ročně. Dalších 23 % lidí si poslechne až dvacet čtyři knih ročně. Jedna z výhod audioknih spočívá v možnosti jejich poslechu během dalších činností — nejčastěji v průběhu cestování MHD a řízení auta nebo při domácích pracích. Stále méně posluchačů dnes sahá po zkráceném audioknižním zpracování knih — téměř 38 % respondentů poslouchá výhradně nezkrácené audioknihy a dalších 41 % je preferuje před krácenými formami.


Audioknih se týká i sloupek Jany Zoubkové, který publikovala na stránkách internetového literárního časopisu iLiteratura.cz. Uznávaná překladatelka literatury z německého jazyka, jež převedla do češtiny mimo jiné díla Thomase Brussiga, Juli Zeh, Maxima Billera nebo Libuše Moníkové, si v textu nazvaném Ať žijí herci! postěžovala na marginalizaci tvůrčí práce překladatelů ze strany tuzemských vydavatelů audioknih. „Mezi lidmi z knižní branže se často mluví o honorářích pro překladatele, pokud svolí k vydání audioknihy. Nechci se nyní pozastavovat nad výší či níží honoráře, či dokonce jeho absencí. Pohoršuju se nad tím, jak vydavatelé audioknih a nakladatelé knižního vydání vnímají a prezentují tvůrčí práci překladatelů a herců,“ píše Zoubková.

Zatímco mnozí nakladatelé v ČR již začali uveřejňovat jména překladatelů a překladatelek na obálkách knih, na přední straně audioknih se objevují pouze jejich autoři a interpreti, kteří také mívají v bookletu — na rozdíl od překladatelů — svůj medailonek. Jména překladatele či překladatelky, které leckdy nezaznívá ani v úvodu nahrávky, se tak posluchači většinou dopátrají jen při pozorném prostudování tiráže a copyrightů na zadní straně obalu, popřípadě na webu vydavatelství.

Chci vzkázat týmům produkujícím audioknihy: kdyby překladatelé nepřekládali, nemáte co točit a herci nemají co číst,“ uzavírá Zoubková svou glosu a následně vyzývá své kolegy překladatele, aby se podělili o vlastní zkušenosti s audioknihami a osudem svých překladů. Někteří tak učinili přímo v komentářích pod dotyčným příspěvkem, jiní třeba v diskusi pod sdíleným článkem v populární facebookové skupině Tváře překladu. Jak se ukazuje, podobnou zkušenost i míru frustrace s autorkou sdílí řada dalších překladatelů a překladatelek.