14/01/2023 | téma |

Spoléháme na naše stálé zákazníky

Setkání s knihkupkyní Gabrielou Šemrincovou mělo proběhnout před více než rokem, nakonec to nevyšlo, protože v té době byla těsně před porodem, a navíc se jednalo o období vládních opatření proti šíření covidu. Nakonec jsme se v jejím knihkupectví ve Žďáře nad Sázavou potkali mezi svátky na konci roku 2022.

Co bude příští rok

Ve městě ležícím na historické česko-moravské zemské hranici je po Vánocích klid, místních není v ulicích mnoho, řada obchodů má zavřeno, majitelé chtějí načerpat síly na nový rok. Do knihkupectví Šemrincová v prvním patře malé budovy nedaleko náměstí Republiky vcházím chvíli po otevření. Jak se ukázalo, je otevřeno zejména proto, aby mohli zákazníci vyměnit dárky, se kterými se netrefili do vkusu obdarovaných, nebo nevěděli, že už daný titul mají ve své knihovně.

seriál Knihkupectví

Gabriela Šemrincová mi v zázemí, které slouží jako kancelář a místnost, kde se můžou knihkupkyně na chvíli schovat, připravila čaj. Zkraje mě zajímá, jak vzpomíná na dobu, kdy jsme se měli sejít, ale nevyšlo to. „Přes covid jsme měli okénko, takže jsme celou dobu chystaly balíčky, lidé nás bombardovali telefonicky i e-mailem. Moc nás to ale nebavilo, jsme zvyklé na osobní přístup, že samy něco doporučíme, takhle jsme neměly zpětnou odezvu,“ objasňuje a zpětně to popisuje jako chaos, připadaly si jako skladnice. Vedle toho je finančně podržela i skutečnost, že kromě svých objednávek vyřizovaly i jiné, knihkupectví totiž sloužilo jako výdejní místo jedné kurýrní služby.

Gabriela Šemrincová (uprostřed) se svými kolegyněmi

Když poté mohly otevřít, zákazníci je vzali útokem, přestože platila hygienická opatření. „Lidé stáli trpělivě ve frontě před obchodem, museli jsme dodržovat nařízený maximální počet zákazníků na prodejní plochu, nakoupili si tak najednou pro celou rodinu,“ přibližuje s hrnkem čaje před sebou. Pro knihkupkyně to bylo něco jiného, nemohly se bavit se zákazníky tak, jak byly zvyklé. Na druhou stranu lidé nakupovali větší množství knih. „Spousta lidí se za tu dobu naučila nakupovat na internetu a někteří u toho zůstali.“ A když se ptám na to, proč nemají svůj vlastní e-shop, dostávám jasnou odpověď: „Nebyly bychom konkurenceschopné, protože musíme dodržovat doporučené ceny nakladatelů. Za méně prodávat nemůžeme, jinak bychom nepokryly náklady na chod knihkupectví. Spoléháme tak na naše stálé zákazníky. Zákazníci ale stárnou, někteří už nemůžou do knihkupectví chodit osobně a pro knihy posílají děti nebo vnoučata, někteří už nejsou mezi námi. Mladá generace je jiná, mnozí dávají přednost nákupům na internetu. Přesto se najde mnoho mladých zákazníků, kteří preferují osobní kontakt s knihkupcem, možnost do knihy nahlédnout a nechat si knihu doporučit.“

Těch několik měsíců po covidu bylo pro knihkupectví finančně lepší. Lidé měli našetřené peníze, protože nemohli nikam cestovat, a tak si později dopřávali a nahrazovali kulturní deficit. „Ale teď vidíme, že lidé neví, co bude příští rok, jaké faktury jim přijdou za energie, takže se letos drželi zkrátka. Opravdu celý rok byli umírněnější. O Vánocích sice přišli, ale kupovali méně. Ale máme i stálé zákazníky, kteří nepřišli, protože jim na knížky nezbyly peníze,“ vysvětluje aktuální situaci a věří, že to bude lepší.

Všímá si, že v poslední době se — alespoň u nich — přestává číst zahraniční červená knihovna, lidé čtou více současnou českou tvorbu. Knihkupkyně sama čte aktuálně zejména literaturu pro děti. Kolegyně mají své preferované žánry, takže na sebe můžou odkazovat, když zákazníci potřebují poradit s výběrem. „Potom máme i zákazníky, kteří chodí pouze na knihy z akčních letáků, které najdou ve svých schránkách. Mnohdy se stane, že zákazník při nákupu ani knihu neotevře. Rozhoduje výhodná cena. Není se čemu divit, doba je těžká… Pozitivní ale podle mě je, že Češi na knížky nezapomínají a i když si třeba člověk nemůže dovolit kupovat knihy pravidelně, vždy se u nás najde něco za příznivější cenu,“ popisuje.

Na jaře v novém

Ve Žďáře nad Sázavou v posledních letech najdete pouze dvě knihkupectví, která jsou navíc pouhé dvě minuty chůze od sebe. Kromě paní Šemrincové je zde pobočka řetězce Kanzelsberger. „Každý z nás má své zákazníky. Řekla bych, že až devadesát pět procent těch, kteří k nám přijdou, chtějí poradit. Opravdu málokdo jde k regálu, aby si vybral sám. Asi jsme je to tak naučily,“ hodnotí a dodává, že v minulosti ve městě byla ještě dvě další knihkupectví. Jedno na náměstí měla současná senátorka Miroslava Němcová, malé okénko v nádražní hale pak jistý pán. I vzhledem k tomu, že jsou ve Žďáře dva obchody s knihami, se paní Šemrincová snaží o bibliodiverzitu. Nenabízet jen mainstreamovou literaturu, ale to nejzajímavější, co v průběhu roku vyjde. Každou knihu si proto samy vybírají, některé i odmítnou. „Nabízíme regionální literaturu, tedy cokoliv o regionu i od místních spisovatelů,“ vyjmenovává pestrost jejich nabídky, která dohromady obsahuje kolem osmnácti tisíc titulů.

Gabriela Šemrincová převzala knihkupectví po své tchyni před devíti lety. Původní název byl Šemrincová a Havlíčková, protože obchod — tehdy ještě na náměstí — vedly dvě kamarádky, které si knihkupectví otevřely na začátku devadesátých let v podstatě na koleni. „Z původní sestavy mi tady zůstala jedna paní prodavačka, druhou jsem přijímala. Snad si je budu moct udržet,“ doufá knihkupkyně, která je v současné době ještě na mateřské, proto do obchodu chodí na dvě tři hodiny denně. I když knihkupectví vyvdala, vztah ke knihám měla odjakživa. „Moje maminka je knihovnice, já jsem také vystudovala knihovnictví, deset jsem pak pracovala v Krajské knihovně v Havlíčkově Brodě,“ přibližuje. Zajímá mě, jestli dokáže srovnat práci na těchto zdánlivě podobných místech. „Já bych spíš měla srovnání mezi zaměstnancem a živnostníkem. Je to nesrovnatelné. Jako zaměstnanec položíte tužku ve čtyři odpoledne a jdete s čistou hlavou domů. A tady nemáte nikdy padla, většinou pracuju po večerech z domova, když děti usnou. Je to svoboda, ale zároveň zodpovědnost nejen za obchod, ale i za zaměstnance,“ říká a doplňuje, že práce knihkupkyně ji baví a že si neumí představit, že by dělala něco jiného.

Letos se její knihkupectví bude stěhovat o patro níž, naskytla se totiž možnost využít uvolněný prostor po prodejně akvaristiky, která skončila po třiceti letech. „Rádi bychom se zbavily schodů, po kterých k nám lidé musí chodit, zejména v zimě je to i nebezpečné. Nový prostor je asi o dvacet metrů větší,“ uzavírá paní Šemrincová. Budoucnost žďárského knihkupectví se tak zdá být zajištěna, přesvědčit se o tom můžete už na jaře.