Tajemství habánů
Když o někom řekneme, že je „habán“, je jasné, že se jedná o velkého statného člověka neboli kolohnáta či hromotluka, chcete-li. Kde se toto slovo vzalo a co původně znamenalo?
Slovo je staré více než pět set let. Jeho původní význam souvisí s radikálním náboženským hnutím novokřtěnců neboli anabaptistů, kteří žili v 16. století na území Německa, Švýcarska a Rakouska. Byli spojováni s německou selskou válkou a po jejím skončení byli nuceni ze svých zemí uprchnout. Některé skupiny se tak usadily na jižní Moravě a na západním Slovensku.
Zde platili za zručné řemeslníky, nožíře, kováře, hrnčíře, bednáře a rovněž se zasloužili o rozvoj moravského vinařství. Liberální moravští šlechtici je rádi najímali do svých služeb, protože byli nejen šikovní, ale i pilní, poslušní a nevyvolávali žádné problémy. Žili v uzavřených komunitách v souladu se zásadami prvních křesťanů, bylo pro ně charakteristické např. kolektivní vlastnictví majetku a společná výchova dětí. S místními obyvateli se příliš nestýkali. Jejich pojmenování habán pochází podle etymologů z německého nářečního výrazu Habaner (hrnčíř), někteří se domnívají, že slovo se k nám dostalo ze Slovenska (původně se prý v Čechách těmto přistěhovalcům říkalo toufaři). Roku 1622 byli habáni z Čech vypovězeni z náboženských důvodů v rámci protireformace, museli zde zanechat všechen majetek a Moravu opustit do měsíce. Odcházeli na Slovensko, do Sedmihradska a také do Rumunska, na Ukrajinu a do Ruska. Později emigrovali do Severní Ameriky.
Habáni v Hustopečích, foto: Hustopeče
O jejich působení na jižní Moravě svědčí dnes habánské sklepy (ve Velkých Bílovicích) či typ keramiky nazývaný habánská fajáns nebo majolika, jehož tradiční výroba je na Moravě stále známá. Jedné skupině habánů se říkalo hutterité podle jejich vlivné vedoucí osobnosti Jakoba Huttera. Zajímavé je, že v oblasti Hustopečí, kde byli hutterité usazeni, je příjmení Hutter/Hutterová stále časté.
Letos v září uplynulo čtyři sta let od odchodu habánů z Čech, což si připomněli i jejich potomci, kteří přijeli ze zámoří do Hustopečí na vzpomínkovou akci, spojenou s odhalením pamětní desky Jakobu Hutterovi. V současné době žijí potomci moravských novokřtěnců zejména na pomezí Kanady a USA a stále zachovávají svůj specifický způsob života. (Ve světě jsou dnes známi spíše jako hutterité.)
Zájem české veřejnosti o bližší poznání života a kultury moravských habánů podpořily další akce, např. v Mikulově byla vytvořena naučná stezka po stopách novokřtěnců, město Hustopeče rekonstruovalo starou studnu zdobenou habánskou keramikou, v jejíž blízkosti sídlili hutterité, a expozice věnovaná habánské keramice a bydlení (habánskému domu) byla otevřena ve Vacenovicích na Hodonínsku.
Způsob života habánů přitahuje rovněž pozornost odborníků — historiků, religionistů i archeologů. Ti v posledních letech prozkoumali na habánském hřbitově v Přibicích na Brněnsku kolem sta hrobů a mj. dospěli k překvapivému závěru, který nepodporuje hypotézu, že výraz habán jako metaforické expresivní označení pro vysokého člověka se užívá proto, že prý habáni vynikali vysokou postavou. Podle zjištění archeologů byli totiž jedinci pohřbení v Přibicích průměrně vysocí a rozhodně se svou výškou nijak neodlišovali od místních starousedlíků. A tak otázky spojené s výrazem habán a jeho nositeli zůstávají částečně zahaleny tajemstvím…
Autorka pracuje v Ústavu českého jazyka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity.