24/11/2022 | recenze |

Zapomenuté knihy: Honzlová

Nakladatelé jsou i přes všechny krize produktivní a my si můžeme vybírat ze skutečně široké nabídky na pultech knihkupectví. Při všech knižních novinkách však zapomínáme na starší tituly, přitom jejich kvality jsou neoddiskutovatelné. Proto jsme se rozhodli, že těmto zapomenutým knihám dáme prostor. Seriál zahajuje Tereza Semotamová.

Kdysi jsem učila studenty na vysoké umělecké škole literaturu. Moc mi to nešlo, nerada jsem přednášela. Zavedla jsem proto progresivní metodu — chtěla jsem po studentech, aby četli, což se dnes moc nemusí. Nechci znít jako boomerka, ale dnešní dospívající jsou prostě zvyklí na to, že něco tzv. odsejpá, jako například seriály na Netflixu. Kdežto Dostojevskij se trochu táhne a zápletku jde vygooglovat, tak šup šup.

Když zaznívaly hlasy, proč je všechno tak depresivní a že v české literatuře toho moc dobrého vlastně nevzniklo, vytasila jsem Honzlovou od Zdeny Salivarové. A většinou jsem sklidila úspěch spočívající především v tom, že studenti knihu přečetli a byli z ní vedle. Zaprvé že něco takového vůbec vzniklo a zadruhé že je to tak dobře napsané.

Z představení Honzlová v divadle Rokoko, foto: Patrik Borecký

Ano, Honzlová je zatraceně dobře napsaná. Salivarová si nebrala servítky a psala o tom, co zná. Perný život v 50. letech, trudné osudy rodinných příbuzných — otec emigroval, bratr ve vězení (v knize dva bratři ve vězení), kvůli donášení nemůže jet s folklorním souborem, který navštěvuje, do Finska. Hrdinka je osudem tvrdě zkoušená — umírá její přítelkyně, uklízečka ze sboru, která má pochopení pro její vztek, že nikam nemohla jet. Líčení rodinné bídy v nuzném pavlačovém bytě v Karlíně je ale tak živé a plastické, že když se jejich činžák jakožto metafora všeobecného úpadku sesune k zemi a její bratr Hugo umře, pláčete spolu s Janou. A rozumíte dokonce i tomu, proč se baví s estébákem Sedláčkem, který je na ni nasazený, a nakonec jí pomůže. Pro mě je to kniha o lidství, takhle sugestivní a autentický vnitřní monolog člověk jen tak nenajde. 

Málokdy souhlasím s Milanem Kunderou, ale tentokrát ano. „Zdeničko a Pepíku: nikdo neudělal za posledních dvacet let pro českou zemi víc než vy dva,“ napsal. Zdena Salivarová by toho nejspíš napsala mnohem víc, kdyby neměla na krku nakladatelství ’68 Publishers, kde vyšlo přes dvě stě dvacet knih. Věděla ale, že bez ní by prostě nevyšly. Ale máme tu alespoň Honzlovou a Nebe peklo ráj a také dopisy Hnůj země. A jak jsem se právě dočetla, Honzlová zase tak úplně zapomenutá nebude: loni vyšla v novém vydání v Argu. Iniciovala ho dobrá duše Helena Axlerová, která tuto knihu miluje.

Autorka je spisovatelka a překladatelka.