Proč sakra tolik protože

V roce 2013 založila Amy Bleuel neziskovou organizaci s názvem Project ; zaměřenou na podporu duševního zdraví a prevenci sebevražd. Středník v názvu byl zvolen jako symbol reprezentující neukončenost, pokračování, přežití; nový start po zdánlivém konci věty. Tetování tohoto znaménka si tak začali pořizovat lidé, kteří prošli různými osobními těžkostmi. Svým minimalismem a jasným, velmi otevřeným významem si získalo popularitu napříč nejrůznějšími komunitami a stalo se univerzálním symbolem boje s traumatem a znakem solidarity otřesených.

Středník je jedním z nejčastějších znaků v rozsáhlé básnické skladbě Protože kanadského básníka Joshuy Mensche, žijícího v Česku. Protože jde také o působivý příběh vyrovnávání se s vlastním traumatem; protože jde o příběh zcela jedinečný, a přesto bohužel krutě blízký mnohým jiným, příběh o sexuálním zneužívání na dětském táboře ze strany rodinného přítele; protože je to ale také příběh o dospívání, hledání vlastní identity, navazování prvních přátelských i milostných vztahů, stejně jako o krásách kanadské divočiny; protože tak jako věty ve verších knihy ani jednotlivé úrovně tohoto příběhu nelze striktně oddělit;

Protože lesy Nového Skotska (v duchu amerického romantismu detailně vykreslené) jsou krásné stejnou měrou jako nebezpečné; protože mladý mluvčí je jimi okouzlen, stejně jako vyděšen (a stejně je tomu s vedoucím a rodinným přítelem Donem); protože v okolí tábora, na hony vzdáleného veškeré civilizaci, panuje tma, chlad a nebezpečí, zatímco uvnitř srubu je světlo, teplo (zvláště to tělesné, které Don tak touží sdílet) a útulno; protože tyto dichotomie jsou v knize opakovaně budovány jen proto, aby byly vzápětí dekonstruovány; „protože co hřeje, to též / pálí“; protože Donovo tělo ale skutečně příjemně hřeje a venku je skutečně chladno; protože čím usilovněji mluvčí doluje z paměti kousky skládačky a snaží se je sestavit dohromady — skladba sestává z mnoha dílčích zpěvů, označených vždy místem, rokem a ročním obdobím a pokrývajících přes pět let soužití s Donem a další čtyři roky života po něm —, tím více světlo splývá s tmou a vzniká „šerosvit: / Muž a chlapec na posteli“; 

Protože konfrontace s nebezpečím a vlastním strachem je také jednou z hnacích sil osobního rozvoje; protože kniha je mimo jiné rámována starou moudrostí lidstva, kterou si Don uzurpuje a ohýbá ve vlastní prospěch, kterou ale mluvčí postupně obrací proti němu: příběh Joshuy odhalujícího zákulisí tábora má explicitní paralelu v příběhu Jozuy dobývajícího Jericho, ale také představuje spravedlivou aktualizaci rituálu s orlím perem, jehož pomocí původní obyvatelstvo Ameriky řešilo své konflikty a jímž Don manipuloval chlapci v táboře; protože ritualita provázející přerod chlapce v muže se propisuje do samotné formy celé knihy až zaříkávacím opakováním slova protože i jiných obratů, rytmizací a anaforami (které někdy bohužel byly v českém překladu obětovány ve prospěch sdělnosti jazyka) a tento rituál, ač někdy trochu únavný, má své hluboké opodstatnění;

Protože oproti stovkám protože se v knize objevuje jediné slovo proč, a přesto, či právě proto se jedná o nejsilnější moment knihy; protože paradoxně toto proč z úst Joshuovy sestry je nejlepší odpovědí na čtenářskou otázku proč, tedy proč sakra tolik protože; protože zastupuje všechny ty otázky kladené po šokujícím odhalení okolím i sebou; kladené sobě i okolí; protože celá zkušenost je natolik komplexní, bolavá a matoucí, že nelze než vyjádřit ji básní; protože nelze stanovit začátek a konec, rozdělit mentora a predátora, přitažlivost a znechucení; protože nešlo o jeden izolovaný akt; protože pokoj není jen pokoj, ale také tichá jízda autem s matkou, bloudění kanadskými lesy, slůvka porozumění z Donových úst, odpor k vlastnímu tělu a podlehnutí vlastnímu tělu; „protože příběh, který si / pamatuju, není příběh, / který bych chtěl vyprávět; / protože teď už si vzpomenu / jen na určité situace, ale / všechny se mi hnusí; / protože zajímavější / než zápletka je to, / co se stane, když příběh / skončí“.

Ústřední myšlenka Project ; byla, že „v gramatice se středník používá, když autor mohl ukončit svou větu, ale rozhodl se ji neukončit. Vy jste ten autor a ta věta je váš život“. Joshua Mensch jako by ve své poemě tuto metaforu převzal a rozhodl se přenést ji zpět do gramatiky — do gramatiky poezie. Protože o gramatiku zde jde především; protože právě nenápadné, zato precizní balancování mezi přítomným a minulým časem, kupení sloves či naopak podstatných jmen nebo střídání první a druhé osoby — rezignace na toto střídání ve dvou z nejdůležitějších závěrečných kapitol knihy je jedinou kaňkou na překladu Jana Zikmunda — vytváří důležité pnutí mezi vyprávěným a vyprávějícím a podtrhává nejistotu, tápavost, a proto silnou autenticitu celé knihy.

Joshua Mensch: Protože
Přeložil Jan Zikmund
Druhé město, Brno 2026
140 stran