Cenu literární kritiky získali Borkovec za prózu a Kauer za poezii

Cenu literární kritiky za rok 2025 získali Petr Borkovec za prózu Nějaká Cécile a jiné a Aleš Kauer za básnickou sbírku Lebka hoří neonovým snem.

Ocenění bylo vyhlášeno 25. března v pražském DOXu a bylo vyvrcholením devíti veřejných debat, které se konaly po celé republice od Českých Budějovic po Ostravu a všechny byly zpřístupněny ve formě podcastu.

Slavnostní večer provázelo několik vystoupení pěvecko-performativního sboru studentů DAMU Veselé chvíle. Moderování se ujali Petr Vizina s Blankou Činátlovou, která v úvodu mluvila mimo jiné o smyslu literárních časopisů či festivalů, které ohrožují avizované škrty na Ministerstvu kultury: „Literární časopisy poskytují platformu pro to zkoušet cesty, které nikam nevedou, pouštět se do věcí, které nejsou samozřejmé a o kterých s jistotou nevíme, jestli vůbec mají smysl, ale podstatné je mít tyto platformy, abychom to dělali.“ Její slova potvrdily i transparenty v obecenstvu, na kterých stála hesla „Bez literárních časopisů nebude ani Cena literární kritiky“ nebo „Ádvojku nedáme. Klempíř nás neškrtne“.

Pro vítězné knihy hlasovala dvacetičlenná kolegia literárních kritiků pro prózu a poezii na základě nominací vybraných odbornými pětičlennými porotami. Zdůvodnění své volby porotci neformulují společně a obecně, ale skrze jednotlivé literární kritiky zpřístupněné na webu www.cenaliterarnikritiky.cz. Tak například porotce Kryštof Eder ocenil, že „Petr Borkovec převrací naruby klasickou představu o próze, pro niž je zásadní příběh, to podstatné se u něj děje naopak v jazyce, popisu prostředí“.
Porotce Jan M. Heller dodává, že „afekt, roztržitost i vědomá mystifikace a nepravda — to všechno k Borkovcovu vypravěči neoddělitelně patří. Pozorování pro něj není stabilní pozice, je to stav vnitřního existenciálního napětí, kdy pozorující není garantem významu pozorovaného: je jeho rozrušitelem, možná dokonce vyzyvatelem. Ironie, s níž autor takřka každý obraz současně nechává vyznít jako své vlastní popření, je jemná a neokázalá, nicméně všudypřítomná“.

U Kauerovy sbírky porotkyně Jitka Bret Srbová vyzdvihuje, jak básník „burcuje ke změně postoje k velkým krizím současného světa: k válkám, k politické prázdnotě, k digitálnímu cynismu či následkům globálního patriarchátu. O utrpení obětí píše Kauer veden soucitem, o válce sužován pochybnostmi, zda jazyk poezie má k tomu právo — výsledkem je osobní manifest, kniha-protest, kniha-pochodeň. Vzdor proti veřejnému světu, který nenabízí smysl a často ani naději“.
Doplňuje ji porotce Jakub Vaněk: „Estetika temnoty na steroidech, póza síly a vzteku, která definuje agresivní podobu současné maskulinity, v Kauerově sbírce ustupuje odlišnému pojetí mužství, pro které se hněv stává silou transformace, nikoli destrukce.“
Básník a výtvarník Kauer v roce 2007 založil v Šumperku nakladatelství Adolescent. „V nakladatelství většinou vystupujeme ve sklepě pro pět, maximálně deset lidí, takže jsem trochu nesvůj,“ připustil Kauer na ceremoniálu v DOXu. Poděkoval spolupracovníkům i porotcům. „Je strašně důležité, že tato cena vznikla, že funguje, a doufám, že bude fungovat dál.“ Připomínáme při této příležitosti i rozhovor, který vyšel na tomto webu.

Petr Borkovec ve své řeči navázal na slova Blanky Činátlové: „Přijetí literární ceny a nadšení z toho je v březnu 2026 částečně divné, jakoby v půli zaražené. Rozzářené děkovačky jsou totálně v prachu, a pokud nejsou, působí na mě jako z televize v 19. století, kdyby něco takového bylo možné. Místo poděkování má člověk náladu zmínit tolik drásajících věcí, že neví, kterou dřív, a taky jak; ohledně vyjádření ukládá sám sobě různé povinnosti: od varování, obav a výkřiků až po slovní kopance do zadků různých hrozných lidí. Koneckonců zůstanu u toho, že kvalitní věty a verše, takové, které nejprve jsou a pak teprve nesou význam, které nás nesou dál ve chvíli, kdy je čteme, a zároveň v nás zůstávají k pozdějšímu užívání v našich nervózních životech — že právě takové verše a věty, tyhle kvalitní věcičky, nás nakonec přivádějí k nejistotě a zároveň k neústupnosti, k zdrženlivosti a zároveň srdečnosti. A to je, zdá se mi, kombinace, kterou nyní potřebujeme. Nejistota, neústupnost, zdrženlivost, srdečnost. Já skutečně věřím, že přesně tenhle mix — z něhož je udělána kvalita a který může někdy působit jako slabost — má v dlouhodobém horizontu obrovskou sílu a přirozeně válcuje všechno, co kvalitu pouze hraje. A ano — ta moje víra je nejistá a opatrná, ale drží. A velice často není ani trochu smutná. Ať nám ani uprostřed válek a velkých změn múzy nešeptají trapné umění (mají k tomu bohužel sklony)! A mysleme na to, že když Vergilius vedl nějaký soudní spor, vůbec se neuměl obhájit a prej mluvil jak pětiletý dítě. Ale Zpěvy rolnické jsou Zpěvy rolnické!“

Oba autoři získali finanční odměnu padesát tisíc korun, možnost rezidenčního pobytu v Mikulově a signovaný print obrazu výtvarníka Petra Síse.

Cenu literární kritiky uděluje stejnojmenný spolek sdružující literární časopisy A2, Host, Souvislosti, Revue Prostor a Tvar. Má za sebou druhý ročník, za což patří dík jednak uvedeným literárním časopisům, které poskytují organizační zázemí, jednak partnerům, již nám pomáhají zajišťovat financování. Cena literární kritiky si klade za cíl sledovat a propagovat literární díla vydaná v příslušném roce a současně rozvíjet a podporovat myšlení o literatuře.