Články od:

Libor Staněk II.

|
|

Netvor líbající ohnivý kráter

Kanadská básnířka a esejistka Anne Carson oživuje v knize „Autobiografie rudé“ starý antický příběh o Geryonovi a Heráklovi, který transformuje do současného vyprávění o dospívání, touze a identitě. Namísto krvelačného boje sledujeme vášnivý vztah a zároveň inovativní posun perspektivy.

Přečíst celé
|
|

Spíše než o setkání šlo o ponor

Je Popeleční středa, a tak přinášíme rozhovor s Martinem Pokorným o jeho aktuálním překladu dvojice klíčových básní T. S. Eliota „Dutí lidé“ a „Popeleční středa“. V rozhovoru mluví o tom, jak se setkával s Eliotovou poezií, o inspiraci Dantem nebo o tom, proč tyto méně známé básně tvoří klíčový…

Přečíst celé
|
|

Ticho jako možnost promluvy

„Básně Josefa Hrdličky jsou významově roztřesené, plné slovních zákrutů, do nichž se čtenář musí, aby je mohl interpretovat, účastně zatoulat. Zároveň nesou zřetelně performativní charakter: nejen označují, uvádějí do přítomnosti,“ píše v recenzi sbírky MOST přes MOST Libor Staněk II.

Přečíst celé
|
|

Hněv nesmí zůstat sám

„Svět se brutálně militarizuje — a když chci poezií zachytit současný vibe, nemůžu mluvit včerejším jazykem,“ říká básník a nakladatel Aleš Kauer o své básnické sbírce „Lebka hoří neonovým snem“, která byla nominována na letošní Cenu literární kritiky v kategorii poezie.

Přečíst celé
|
|

Vstoupit do básně jako do supermarketu

Kdo z vás může říct, že se na malý okamžik živil pouze vlastním psaním?

Přečíst celé
|
|

Cena Jiřího Ortena pro poezii

V literárním ocenění pro nejmladší autory nebyla letos nominována ani jedna próza, zato tři básnické sbírky. Co to o současné poezii a vybraných dílech vypovídá, píše jeden z porotců ceny Libor Staněk.

Přečíst celé
|
|

Je vůbec možné se potkat?

Básnický debut Apoleny Vybíralové „Vzteklina“ je nominovaný na letošní cenu Magnesia Litera za poezii. „Stěžejní je pro mě hravost,“ tvrdí autorka. „V dnešní době se citlivému člověku snadno může stát, že si věci pouští k tělu tak moc, až se dostane do stavu jakési paralýzy.“

Přečíst celé
|
|

Kdybych byla sníh, padala bych jen do popelnic

Sbírka Apoleny Vybíralové není příliš inovativní, dokáže ale emočně zatěžkané věci hravě situovat do nečekaných komických, něžných i zlovolných významových zákrutů.

Přečíst celé
|
|

Umiluj se k smrti

Na každé stránce sbírky „Konkrétní poštolka“ básníka a kritika Jakuba Řeháka se shledáváme se strašlivou krásou, s básněmi, jimiž prostupuje milostná hniloba a elektrizující umrtvení. Verš „umiluj se k smrti“ by tak klidně mohl být považován za hlavní imperativ sbírky.

Přečíst celé
|
|

Oranžové žmolky po loupání mandarinek

Anna Řezníčková ve své sbírce utváří tajnůstkářský mikrosvět, jehož pavučiny se splétají do něčeho samotářského, humorně stydlivého a přitom nezaměnitelného, co za sebou nepotřebuje mít velikášská existenciální či filozofická pozadí, do něčeho, co si píše samo pro sebe, bez touhy být spatřeno.

Přečíst celé
|
|

Pro některé věci nezbývá nic jiného než báseň

„Pozorovatelství pro mě mimo jiné znamená zhuštěnost — když stojím nad rybniční hladinou, nevidím pouze vodoměrky a spadané listí, ale chtě nechtě také svůj odraz,“ říká Lubomír Tichý. Jeho básnická sbírka „Místní“ vychází v nakladatelství Fra.

Přečíst celé
|
|

Básne sú vzácne

„Myslím, že je dôležité živiť, kŕmiť, vyživovať svoju predstavivosť, svoje vnútorné zdroje a potom sledovať, na čo sa predstavivosť napája,“ říká Juliana Sokolová, jejíž básnická kniha „Domáce práce“ získala před pár týdny na Slovensku nominaci v ceně Zlatá vlna.

Přečíst celé