Nová básnická sbírka Eleny Pecenové „Jediný únor je opravdový Měsíc“ je antitezí její předchozí, experimentální tvorby. Středobodem je tentokrát motiv setkání s umíráním a se smrtí.
Kanadská básnířka a esejistka Anne Carson oživuje v knize „Autobiografie rudé“ starý antický příběh o Geryonovi a Heráklovi, který transformuje do současného vyprávění o dospívání, touze a identitě. Namísto krvelačného boje sledujeme vášnivý vztah a zároveň inovativní posun perspektivy.
Je Popeleční středa, a tak přinášíme rozhovor s Martinem Pokorným o jeho aktuálním překladu dvojice klíčových básní T. S. Eliota „Dutí lidé“ a „Popeleční středa“. V rozhovoru mluví o tom, jak se setkával s Eliotovou poezií, o inspiraci Dantem nebo o tom, proč tyto méně známé básně tvoří klíčový…
„Básně Josefa Hrdličky jsou významově roztřesené, plné slovních zákrutů, do nichž se čtenář musí, aby je mohl interpretovat, účastně zatoulat. Zároveň nesou zřetelně performativní charakter: nejen označují, uvádějí do přítomnosti,“ píše v recenzi sbírky MOST přes MOST Libor Staněk II.
„Svět se brutálně militarizuje — a když chci poezií zachytit současný vibe, nemůžu mluvit včerejším jazykem,“ říká básník a nakladatel Aleš Kauer o své básnické sbírce „Lebka hoří neonovým snem“, která byla nominována na letošní Cenu literární kritiky v kategorii poezie.
Kdo z vás může říct, že se na malý okamžik živil pouze vlastním psaním?
V literárním ocenění pro nejmladší autory nebyla letos nominována ani jedna próza, zato tři básnické sbírky. Co to o současné poezii a vybraných dílech vypovídá, píše jeden z porotců ceny Libor Staněk.
Básnický debut Apoleny Vybíralové „Vzteklina“ je nominovaný na letošní cenu Magnesia Litera za poezii. „Stěžejní je pro mě hravost,“ tvrdí autorka. „V dnešní době se citlivému člověku snadno může stát, že si věci pouští k tělu tak moc, až se dostane do stavu jakési paralýzy.“
Sbírka Apoleny Vybíralové není příliš inovativní, dokáže ale emočně zatěžkané věci hravě situovat do nečekaných komických, něžných i zlovolných významových zákrutů.
Na každé stránce sbírky „Konkrétní poštolka“ básníka a kritika Jakuba Řeháka se shledáváme se strašlivou krásou, s básněmi, jimiž prostupuje milostná hniloba a elektrizující umrtvení. Verš „umiluj se k smrti“ by tak klidně mohl být považován za hlavní imperativ sbírky.
Anna Řezníčková ve své sbírce utváří tajnůstkářský mikrosvět, jehož pavučiny se splétají do něčeho samotářského, humorně stydlivého a přitom nezaměnitelného, co za sebou nepotřebuje mít velikášská existenciální či filozofická pozadí, do něčeho, co si píše samo pro sebe, bez touhy být spatřeno.
„Pozorovatelství pro mě mimo jiné znamená zhuštěnost — když stojím nad rybniční hladinou, nevidím pouze vodoměrky a spadané listí, ale chtě nechtě také svůj odraz,“ říká Lubomír Tichý. Jeho básnická sbírka „Místní“ vychází v nakladatelství Fra.