Články od:

Libor Staněk II.

|
|

Vytrhávat věci z všednosti

Když si do Wikipedie zadáte význam „domácích prací“, objeví se následující popis: „Jedná se většinou o činnosti spojené s úklidem, vařením, nakupováním, praním či proplacením účtů za chod domácnosti.“ Od teď by tam mělo stát, že se jedná rovněž o mimořádnou básnickou sbírku Juliany Sokolové.

Přečíst celé
|
|

Bytost schopná zemřít

V názvu sbírky Marie Jehličkové „Hořím v kameni“ se skrývá fatální celanovské zvolání odkazující na svár o tvůrčí akt. Zároveň je však i trochu obnošeným poetickým klišé, jehož dekorativními slupkami se autorčin jazyk obaluje před okolním světem.

Přečíst celé
|
|

Dočista normálně napsaná

Její sbírka „Červený obr“ je nominovaná na Literu za poezii. A mluví se v ní o rozpínání hvězd, říká básnířka Tereza Bínová. S jejími předchozími knihami ji spojuje čas, změna a pomíjivost.

Přečíst celé
|
|

Vidím v udicích, v rybářských prutech

U textu mě tolik nezajímá jeho tkáň a kůže, ale spíš úponky svalů, říká básník Luboš Svoboda o své sbírce „Rád čichám ke zvířatům, která jsi vycpala ty“.

Přečíst celé
|
|

Návod k tomu, jak nenapsat sbírku

V době, kdy se i v básnických kruzích neustále tematizuje potřeba vnitřní opravdovosti a  „nové citlivosti“, pracuje nonsensově absurdní poetika Pavla Zajíce s jinou formou autenticity, píše v recenzi jeho sbírky „Vážný román“ Libor Staněk II.

Přečíst celé
|
|

Nechci se identifikovat s žádnou diagnózou

Vizuální umělkyně a básnířka Kristina Láníková vydala sbírku „Puma M“. Opět ji charakterizuje pro ni typická minimalistická a emočně odtažitá forma, kterou píše o zranitelnosti nebo vyčerpání.

Přečíst celé
|
|

Surová hromada textů

Básník Miroslav Olšovský měl vždy jasně rozpoznatelný nekompromisní rukopis. Nadneseně by se dalo říci, že s drobnými stylistickými obměnami píše stále dokola jednu a tu samou báseň. Potvrzuje to i jeho nová sbírka „Psaní mi za rukou běhá jako pes“.

Přečíst celé
|
|

Nakladené pasti zranění

Kristina Láníková píše, jako když na svou tvář bezchybně nanášíte silnou vrstvu make-upu, který se ale postupem času mění v rozpitou bílou skvrnu, za jejíž umělou krásou je cítit pach zranění.

Přečíst celé
|
|

Když v tečkách bouchá závrať

Horského kniha je v mnoha polohách „whitmanovsky“ svůdná. Pojímá poezii jako hořečnatě vizionářskou cestu, na níž se verše jen tak tak neutrhnou z řetězu básníkovy imaginace. Neklid, nervozita, permanentní napětí. Horský napsal debut, který by v aktuální produkci neměl zapadnout.

Přečíst celé
|
|

Zbudou z nás jen zájmena

V básnickém debutu Petyi Stach už nenalézáme postindustriální reálie jako u starších básníků „ostravské lyriky“. Přesto je ve sbírce „TETAM“ přítomna existenciálně sevřená osudovost podobná dílu Jana Balabána nebo „roztěkaná soustředěnost“ přesného jazyka Petra Hrušky.

Přečíst celé
|
|

Kritik není terapeut

Současná společnost včetně literární kritiky se učí nové citlivosti, která požaduje zvláštní typ pozornosti a péče a vytváří novu formu terapeutické kultury. Kritická analýza mizí a nahrazuje ji neproduktivní empatie.

Přečíst celé
|
|

Pocítíte-li bolest, přerušte cvičení

Daniel Hradecký je básníkem-lovcem, jehož múza nelíbá, spíše se na něj krvelačně vrhá. Dosvědčuje to i jeho nová sbírka „Na cvičišti • Bojiště“.

Přečíst celé