Spisovatel, psychoanalytik a kněz Eugen Drewermann v knize „Podoby zla“ dokazuje, že ďábel se neskrývá v detailu a nutně ani v ničem temném nebo cizím, ale v člověku. Sám ovšem jedno takové zlo odmítá vidět.
Čas bilancí, anket a tipů, čas obrážení knihkupectví. Redaktoři a spolupracovníci časopisu Host vybírají nejlepší knihy letošního roku.
„Dokumenty“ jsou básnickým záznamem ztroskotání lidského druhu. Jeho odcizeného, virtualizovaného, narcistního světa. A zároveň jsou apelem k probuzení a účasti. Stojíme na pokraji apokalypsy, říká Kamil Bouška, není čas na abstraktní žvásty a rétorické figury. I za cenu ztráty poezie.
Co spojuje toxické vztahy, sexuální zneužívání, environmentální žal, queer identitu a holocaust? Jakkoli podezřelá se ta otázka může zdát, existuje na ni odpověď. To vše a mnoho dalšího lze pojmout jako trauma. A nejen současná česká literatura to dělá s velkou chutí. Není to však zadarmo.
Památník národního písemnictví / Muzeum literatury nově povede historik Michal Stehlík. Zemřel překladatel „Bílé velryby“ či „Forresta Gumpa“ Šimon Pellar. Medaile pro básnířku Karlu Erbovou. Třetí adventní víkend nabídne další Knihex.
Virtuální realita se probojovala také do světa umění a její možná využití momentálně zkoumali různí umělci hned v několika pražských galeriích. V DOXu si festival ART*VR dokonce pokládal ambiciózní otázku, zda tato technologie nemůže sloužit coby „stroj na empatii“.
V Pasece vyšla kniha „Neviditelné řemeslo“ o redakční práci. Její editor Jakub Sedláček do ní pozval nakladatele a redaktory, aby sdíleli své zkušenosti s prací na knihách. Přinášíme několik redakčních poznámek ve formě otázek a odpovědí.
V básnickém debutu Petyi Stach už nenalézáme postindustriální reálie jako u starších básníků „ostravské lyriky“. Přesto je ve sbírce „TETAM“ přítomna existenciálně sevřená osudovost podobná dílu Jana Balabána nebo „roztěkaná soustředěnost“ přesného jazyka Petra Hrušky.
Jasně si pamatuju chvíli asi před dvaceti lety, kdy jsem tu knihu v prachatickém antikvariátu objevil. Byla tlustá, mnohem tlustější než další knihy tam — a na jejích mírně odřených deskách mě coby tehdejšího gymnazistu zaujal zajímavý motiv: člověk s dravou beraní hlavou a dýkou v ruce tam za nohu…
Česká veřejná sféra nemá moc podobných míst. Zároveň to není úplně běžná příloha celostátního deníku: Salon Práva s jeho důrazem na eseje a kritiky lze totiž považovat za jedno z intelektuálních ústředí českých médií. Editor Salonu, Zbyněk Vlasák, teď po patnácti letech odchází.
V hledání odpovědí na otázku, zda mít, či nemít děti, je Sheila Heti neuvěřitelně důsledná. A svou tvrdošíjností, která působí někdy až otravně, i pozoruhodně poctivá.
Česky právě vyšel monumentální román „Smutek Belgie“ nizozemsky píšícího belgického spisovatele vlámské národnosti Huga Clause (1929—2008). Překladatelka Radka Smejkalová vysvětluje, v čem je to výjimečné dílo a co byl Claus pro nizozemsky psanou literaturu.