Články od:

Všichni autoři

|
|

Překladům chybí povědomí o tématu

Překladatel Roman Tadič se netají svou slabostí pro severoamerické indiány, sám sestavil antologii mýtů a vyprávění Šajenů nebo indiánskou kuchařku. Jeho nejnovější překlad — román Briana Moorea „Černé roucho“ — líčí příběh jezuitského misionáře, který se vydává do vzdálené misie na území kmene…

Přečíst celé
|

Malý človíček, kterého nosím v srdci

„Malý princ“ francouzského spisovatele Antoina de Saint-Exupéryho slaví osmdesát let. V češtině pak poprvé vyšel v roce 1959 ve Státním nakladatelství dětské knihy v překladu Zdeňky Stavinohové. Jaký je příběh druhé nejpřekládanější knihy na světě?

Přečíst celé
|
|

Knihy jako ta nejlepší vizitka

V Brně byla otevřena Knihovna Milana Kundery. Ilustrátorem roku se stal už podruhé Jindřich Janíček. Soutěž o nejkrásnější české knihy roku zveřejnila nominace 58. ročníku.

Přečíst celé
|
|

Kánon 2.0: Evidentní pokles kvality je rodu ženského

Literatura, která vychází z mužské tradice, je prý kvalitnější. Současné mladé spisovatelky na mužskou literární tradici kašlou, proto je u nich možné pozorovat „evidentní pokles kvality“. Platí podobná úměra i u ženské literární tradice? A mohla bych ji vidět?

Přečíst celé
|
|

Sexismus, patriarchát, alkohol, korporát

Povídková kniha Zbyňka Mrvíka „Jsme zde, abychom byli šťastni“ nabízí přes pár světlých momentů velmi omezený a stereotypní obraz společnosti a mezilidských vztahů. Kniha, v níž ani sexuální obtěžování náctileté není pro autora problém, tak budí otázky ohledně etiky vydávání takové literatury.

Přečíst celé
|
|

Březen na pultech

Letošní měsíc knihy a čtenářů přinesl řadu novinek z české i překladové prózy, včetně desítky titulů v rámci tradiční akce Velký knižní čtvrtek. V našich tipech najdete první český překlad významné francouzské prozaičky, románovou kroniku o rodině ve víru československých dějin nebo novinku české…

Přečíst celé
|
|

Knihkupec může dovést člověka k četbě

Ester Šebestová už několik let pracuje jako vedoucí v jednom pražském knihkupectví. V rozhovoru ze série Třicátníci popisuje, jak se ke knihám dostala, jestli považuje práci knihkupkyně za aktuální nebo která témata v knihách a v životě vyhledává.

Přečíst celé
|

Psaní o smrti a umírání

Ponechat takový název? A pokud ano, jak zajistit, že se do fejetonu vůbec někdo začte? Když text nazvu takto, nemám spíš počítat s tím, že se mu každý vyhne? Kdokoliv si chce přečíst fejeton, vybere si jiný. O lásce, o umění nebo nesčetných jiných příležitostech života. Přesto název ponechávám,…

Přečíst celé
|

Street je nejsnazší

Fotograf Radim Dibdiak. Jeho revírem byla ulice. Jeho ateliérem kavárny. Objevoval se nečekaně a ve městě na něj bylo možné narazit každý den. Nejdřív postával o kousek dál, udělal několik fotografií a až potom přistoupil. Baudelaire by z něj měl radost, jako ze skutečného flanéra — člověka…

Přečíst celé
|
|

Proti humanismu

Sjezd spisovatelů 2022 přinesl řadu podnětných projevů. Étos některých z nich je zřejmou odpovědí na aktuální společenskou náladu — odráží stav společnosti, v níž se stupňuje nejistota a potřeba cosi změnit. V reakci tedy zaznělo: chraňme správné hodnoty, podporujme humanismus, bojujme s mocí,…

Přečíst celé
|

Srsly Arleta

Když jsem Arletu viděl poprvé, bylo to v socialistickém lynchovském baru v lázních Luhačovice, kde se rudé světlo snoubilo s tmou. Rozuměl jsem z jejího rapování jen útržky: třeba „čiči, čí jseš? Jsem ničí, syčím“, rým „kde domov můj / fuj“ anebo „moje srdce dvacet čtyři sedm broken, ale je to joy“.

Přečíst celé
|
|

Hlavně si neušpinit ruce

Letošní ročník cen Magnesia Litera se nese ve znamení několika změn. Myslí je vůbec spolek Litera vážně, nebo se jich ve skutečnosti tak trochu bojí? Co vlastně chceme po Magnesii Liteře?

Přečíst celé