Články od:

Roman Polách

|
|

Není to krásný

Básnická tvorba Josefa Bartáka se nachází právě na té hraně, na kterou člověk musí vyšplhat, aby se z ní potom rozeklaně rozhlížel po celý život. Jeho básně představujeme v rubrice Nová jména. 

Přečíst celé
|
|

Imaginace digitality

Svobodova nová sbírka nese typické rysy postmoderní poetiky: anestetičnost, fragmentaritu, tekutost. Také je ale plná lidské nejistoty, existenciálních problémů a lásky.

Přečíst celé
|
|

Nechat to nabít sluncem

Básně Kristy Kašpar jsou takřka přesnými a prožitými deníkovými záznamy. Jenže za nimi se krčí něco, co nás podvědomě temně znervózňuje — hotely mají každou chvíli vybouchnout, netušíme, zda lidé kolem nás existují, neustále mění podoby, chtějí nás podpálit. Ukázku představujeme v rubrice Nová…

Přečíst celé
|
|

Jak souvisí tyto básně se štěstím?

Básně Elsy Aidse jsou od vydání jeho první sbírky „Trojjediný prst“ (2011) reflektovány značně ambivalentně. Nejspíš proto, že se zcela záměrně rozcházejí s typickou lyričností české poezie.

Přečíst celé
|
|

Planeta je špinavá klec

Psát společnou recenzi na sbírky Víta Janoty a Zbyňka Fišera není samozřejmě náhodné — provokují k tomu jejich témata, jež jsou v polistopadové tradici české poezie velmi neobvyklá, i autorský typus obou básníků, jenž vybízí poohlédnout se za jejich svéráznou poetikou.

Přečíst celé
|

Nová jména: Stanislav Baluch

Stanislav Baluch je básníkem hlubokého smutku. Může se to zdát vzhledem k níže otištěným básním — jež jsou plné humoru, ironie, sarkasmu — paradoxní, nicméně si můžeme připomenout ono dnes již klasické máchovské: na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Co jiného také dělat v situaci, kdy realita…

Přečíst celé
|

Nová jména: Alžběta Johanka Petrová

Básnický svět Alžběty Johanky Petrové se může zdát na první pohled velice civilní, takzvaně interiérový v nejlepších intencích tohoto proudu, ale pokud se rozhlédneme pozorně, uvidíme prostor s okny velkými jako akvária, prostor plný rybiček, kukaček, monster skvostných a zejména prostor, básnický…

Přečíst celé
|

Nová jména: Jakub Vaněk

Jakub Vaněk ve svých textových záznamech sestavuje tělo světa. Je takřka weinerovsky analytický, prohmatává konstrukce našeho vnímání a ty se snaží básnicky nechat mluvit. Kdybych mohl nazvat tento blok, titulek shrnující autorovu poetiku by byl: Chtít mluvit je stejně lidské jako vyměšování.

Přečíst celé
|

Nová jména: Ondřej Novotný

V poezii Ondřeje Novotného je přítomen naprosto známý svět — rodiče, matka, otec, děti, žena, hospody a rum. Zároveň je ale v tom světě skoro vše jaksi přízračné, bezpečí známého mizí, mluví se kamennou mluvou, zasahují nás blesky, máme konstantní obavu o budoucnost, vraždí se a pak se ty ruce…

Přečíst celé
|
|

Kultura nezaniká

Do kánonu témat českých kulturních komentářů v posledních měsících přibylo několik zahraničních importů ze Západu. Zejména jde o termíny cancel culture a erase culture popisující situace, kdy se umělecká díla, jejich autoři i celé instituce revidují podle měnícího se společenského konsensu, co je a…

Přečíst celé
|
|

Nedosti Wolkera!

Dílo Jiřího Wolkera je pro dnešní čtenáře poznamenáno především jeho zneužitím marxleninským výkladem literatury a zároveň nedostatkem prostoru ve výuce na středních školách, kdy jsou často akcentovány pouze jeho sociální balady. Zítřejší výročí 120 let od básníkova narození vybízí nejenom ke…

Přečíst celé
|

Myslet černě

V srpnu uplynulo padesát let od smrti významného sociologa a estetika umění Theodora Wiesengrunda Adorna.

Přečíst celé