Články od:

Roman Polách

|
|

Zabydlím tedy tyto kouty i tuto plíseň

Básně Kláry Krásenské, které k vám jdou v této chvíli naproti, jsou výběrem z básnické skladby "Veni, veni", která vyjde knižně příští rok v nakladatelství Argo.

Přečíst celé
|
|

Navzdory tisícům kilometrů mezi naším levým žebrem

Poezie Sufiana Massalemy je spektrální — nic se nevyskytuje v identické formě, každý tvar a každý život je novým setkáním s novou galaxií. Nakolik je naopak identická pouť horami Jablonce či blízkovýchodní pouští? Je to básnická dialektika těch dálek, jež jsou přímo v nás, a božských blízkostí, na…

Přečíst celé
|
|

Portál, kterým se člověk může teleportovat jinam

Vasilios Chaleplis byl letos za svou prvotinu „Flavedo“ nominován na Cenu Jiřího Ortena. V Ostravě se široce podílí na živé kultuře a je součástí generace, jež jako první doplnila onu „devadesátkovou“ generaci okolo Černého pavouka a znovuoživila ostravský kulturní provoz.

Přečíst celé
|
|

Korespondence tichých signálů

Ve svých básních Lukáš Němeček prochází hospodami, jde kolem dálnic všednosti a zapaluje ohně pozorování světa kolem nás. Nebo se vytripovaný pohybuje na oceánských dunách v nespavém korábu. Není to žádná ambivalentnost, ale dialektika — je stále nutné cítit v ruce ten vesmírný uhlík života.

Přečíst celé
|
|

S očima naplno otevřenýma

Před sto lety uveřejnil André Breton „Manifest surrealismu“. K tomuto výročí přineseme na H7O sérii článků, jež se budou zabývat surrealismem v perspektivách, v minulosti i v současnosti. První článek této série se věnuje modernistickým manifestům.

Přečíst celé
|
|

Není to krásný

Básnická tvorba Josefa Bartáka se nachází právě na té hraně, na kterou člověk musí vyšplhat, aby se z ní potom rozeklaně rozhlížel po celý život. Jeho básně představujeme v rubrice Nová jména. 

Přečíst celé
|
|

Imaginace digitality

Svobodova nová sbírka nese typické rysy postmoderní poetiky: anestetičnost, fragmentaritu, tekutost. Také je ale plná lidské nejistoty, existenciálních problémů a lásky.

Přečíst celé
|
|

Nechat to nabít sluncem

Básně Kristy Kašpar jsou takřka přesnými a prožitými deníkovými záznamy. Jenže za nimi se krčí něco, co nás podvědomě temně znervózňuje — hotely mají každou chvíli vybouchnout, netušíme, zda lidé kolem nás existují, neustále mění podoby, chtějí nás podpálit. Ukázku představujeme v rubrice Nová…

Přečíst celé
|
|

Jak souvisí tyto básně se štěstím?

Básně Elsy Aidse jsou od vydání jeho první sbírky „Trojjediný prst“ (2011) reflektovány značně ambivalentně. Nejspíš proto, že se zcela záměrně rozcházejí s typickou lyričností české poezie.

Přečíst celé
|
|

Planeta je špinavá klec

Psát společnou recenzi na sbírky Víta Janoty a Zbyňka Fišera není samozřejmě náhodné — provokují k tomu jejich témata, jež jsou v polistopadové tradici české poezie velmi neobvyklá, i autorský typus obou básníků, jenž vybízí poohlédnout se za jejich svéráznou poetikou.

Přečíst celé
|

Nová jména: Stanislav Baluch

Stanislav Baluch je básníkem hlubokého smutku. Může se to zdát vzhledem k níže otištěným básním — jež jsou plné humoru, ironie, sarkasmu — paradoxní, nicméně si můžeme připomenout ono dnes již klasické máchovské: na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Co jiného také dělat v situaci, kdy realita…

Přečíst celé
|

Nová jména: Alžběta Johanka Petrová

Básnický svět Alžběty Johanky Petrové se může zdát na první pohled velice civilní, takzvaně interiérový v nejlepších intencích tohoto proudu, ale pokud se rozhlédneme pozorně, uvidíme prostor s okny velkými jako akvária, prostor plný rybiček, kukaček, monster skvostných a zejména prostor, básnický…

Přečíst celé