|

Grotta di Nettuno

Nejdřív se zbláznili ptáci. Kroužili nad středověkým centrem Alghera ve výstražných manévrech a nezpívali. Řvali. Nebe se převlékalo do ošklivých šatů, jako by mu už na ničem nezáleželo.

Přečíst celé
|

Nejtmavší barva duhy

Doslechla se, že varšavský Dům zábavy a kultury pořádá otevřené klání ve slam poetry. Psát básně, natož ty soutěžní, jí moc nešlo, na to byla „zkažená“ filozofií, přece však dostala chuť si to vyzkoušet. Připravila si pásmo o potraceném plodu. A pokud by při troše štěstí postoupila do druhého kola,…

Přečíst celé
|

Čas na vás všechny

S plodností běžných dní ubíhá náš čas a nesmlouvavě přetváří sílu, duševno a zdraví v postupně chřadnoucí existenci. Všechno má svůj čas a ten je pro každého z nás jiný. A proto si dovolím trochu se vrátit v čase.

Přečíst celé
|

Co se šimlem strýčka Nimry?

Když psychologové probírají osvojování si mluvy dítětem, nezapomínají zdůraznit, jak rychle si batole rozvine bohatou slovní zásobu a vyvine správné syntaktické struktury. Dítě opravdu udivuje. Již ve druhém roce si vytváří množinu velmi odlišných objektů „označovaných“ jedním a týmž „označujícím“…

Přečíst celé
|

Kovbojové drancující Prahu

Jedné pobožné kamarádce připravily starší sestry rozlučku se svobodou ve znamení sedmi smrtelných hříchů. Ptal jsem se jí, co to obnášelo, jestli byla nucená někomu ublížit, s někým smilnit nebo co já vím. Odmítla mi to říct, prý to neví ani její tehdejší snoubenec, dnes manžel a táta dítěte.…

Přečíst celé
|

Zima neboli musíme to přežít

V oparu ponurém a neútulném jsou prosincové dny oděny. Jejich stín se šíří vzduchem a při každém vykročení z domova se do nás zabodávají jeho nevlídné částečky. Z milých a příjemných lidí se stávají monstra, jejichž cílem je pouze jít si za svým, vnímat jen své potřeby a pocity a přednostně…

Přečíst celé
|

Literární napodobování

Napodobování, mimesis, ve smyslu „obrazu“ skutečnosti, je jiným napodobováním, než o jakém budu psát. Existuje totiž i napodobování jiných autorů; touha zkusit to také — jako oni.

Přečíst celé
|

Dívka s morčetem

„Milá Eržiko,“ píšu fixem na balonek napuštěný heliem, „máme se na co těšit? Je nám těžko, ale nějak se držíme navzájem. A ty ses pustila.“

Přečíst celé
|

Jak (ne)zemřít osamocen

Nekonečné dřevěné police, bezchybně poskládané knihy, všudypřítomný pach vědění, existence mimozemských civilizací, hysterie z historie a zejména všeobjímající múza fabulujících tvůrců. Je čas a prostor naslouchat svému tělu a dát mu to, co chce. Před měsícem mé tělo bažilo po poznání, ale nyní se…

Přečíst celé
|

Myslet, nebo nemyslet

Nedávno jsem si při četbě knížky o depresi znovu připomněl, že sklouzávání k dichotomiím považují někteří moji kolegové psychologové a psychiatři za průvodní jev životního nastavení, které je často zdevastováno právě depresí. I bez tohoto onemocnění jde v drtivé většině o neadekvátní zjednodušování…

Přečíst celé
|

Druhá polovina člověka

Jedno lidské stvoření se v osmnácti letech rozdělilo na dvě poloviny. První zůstala doma, aby pomáhala rodičům se správou jejich skrovných majetků. Druhá se tak dlouho oddávala vábení knih a větru v záclonách, až jí to nedalo a vyrazila do světa. Bylo slyšet vzdalující se drncání kolečkového kufru,…

Přečíst celé
|

Obohacena smyslem pro spravedlnost

„Všechny mé nemilé zkušenosti a vzpomínky jsou mou součástí, nejsem zapšklá, ba naopak jsem tím vším obohacena,“ píše ve svém fejetonu spisovatelka a vizuální umělkyně Věra Horváthová Duždová.

Přečíst celé