V souladu s místními mediálními zvyklostmi si dovolím na přelomu roku trochu shrnout, co bylo vloni, a odhadnout, co bude někdy, ovšem asi ne hned příští rok, nicméně jistě v blízké budoucnosti.
Může kritik dávat najevo, že ho literatura nudí? A pokud to tak je, neztratil elementární předpoklad své práce?
Radovat se můžeme i z literární tvorby našich ideových odpůrců, pokud nějaké máme. Zoufale česká debata o Ayn Randové opět pokládá otázku: tomuhle materiálu předkládat něco ke čtení?
Básně jsou v módě. Houfně se opisují na internetu, každý den se konají aspoň dvě autorská čtení, co chvíli natrefíme na nějaké to guerillové vylepování. Jen na billboard se v Česku báseň ještě nedostala. Tato kvantita ještě stoupá každý listopad, v době takzvaného Dne poezie, kdy si literární…
V podvečer 25. listopadu proběhla na Ústavu pro českou literaturu Akademie věd již tradiční První bilance české literatury za stávající rok. Moderátorem a organizátorem akce Pavlem Janáčkem dramaticky promyšlená skladba hostů nezajistila spíše nedosažitelný „objektivní obraz“ aktuálního stavu…
Polovina listopadu s sebou v Česku přinesla tradiční dávku kýče, trapnosti a recyklované moderní mytologie. Do zapáchajícího spletence stárnoucích tváří, starých a ještě starších idejí se přitom nechávají vtáhnout i studentské iniciativy, nesoucí s sebou skutečně autentický étos změny a občanské…
Kulturní publicistika a kritika se nedobrovolným samohybem dostala převážně na web, kde si neví rady. Zápasí mezi sebou elitářské, staré pojetí kritiky jako hledání univerzálních estetických a morálních hodnot a rozjuchané blogy bez koncepce a obecnějších kritérií.
Kráčející ambice zhmotňované do vzletných slov. Radka Denemarková napsala novou knihu, což ještě není tak strašné jako skutečnost, že kvůli tomu poskytla několik rozhovorů do médií. V nich se to hemží nabubřelostí a ostrými moralistními soudy.
Ohrožuje nošení hidžábu českou společnost a kulturu? Kde leží hranice přípustného a kde začíná civilizační nebezpečí? A proč bychom se měli zabývat cizí kulturou ve vlastní zemi? Ptá se a zároveň si ve svém komentáři odpovídá Jonáš Hájek.
Petr Fořt o kostnatění českého undergroundu, jeho iluzi vlastní výlučnosti a přesvědčení, že "spolu s Ivanem Martinem Jirousem rozhodně nebyl pohřben celý underground."
Seznamy všeho dobývají média i sociální sítě. Zároveň se z nich ale vytrácí poetický rozměr, který podle Umberta Eca už po staletí určuje popularitu soupisů v literatuře a umění. K čemu je vlastně seznam deseti nejvlivnějších knih?