Psát recenzi na poslední román Aleny Mornštajnové „Les v domě“ je po mediální bouři, kterou způsobilo obvinění z necitlivého využití příběhu výtvarnice a komiksové autorky Toy Box, dost nevděčný úkol.
„Cusk se netají tím, že ‚Obrys‘ napsala za tři týdny. Nebylo by spravedlivé říct, že je to znát, ta kniha je napsaná výborně. Zároveň je zřejmé, že členitější přístup by vyžadoval více času,“ píše v recenzi Jan Němec.
„To se vám takhle v butiku sejde manželka s milenkou…“ Takovou situací může začínat šovinisticky laděný vtip, rozpustilá komedie — anebo může jít o expozici ambiciózní novely spisovatelky a scenáristky, která napsala scénář pro seriál „Pět let“, jímž zhruba před půlrokem Česká televize tak trochu…
Miloš Doležal napsal něžnou modlitbu o osobní životní ztrátě. Jeho básnická sbírka získala cenu Magnesia Litera Kniha roku.
Znáte to, některé knihy vám změní život. Když je vám méně než patnáct, může být účinek doslova formativní. V tomhle věku jsem už četl knihy jako na běžícím pásu, ale jedna z nich se všem vymykala.
Ve druhém dílu seriálu Odjinud se podíváme na tři knihy ze tří různých zemí. Všechny, i když každá jinak, jsou autobiografické, a přestože nemají na první pohled nic společného, překračují jakési hranice a ukazují něco, co dobře neznáme anebo přehlížíme.
Povídková kniha Zbyňka Mrvíka „Jsme zde, abychom byli šťastni“ nabízí přes pár světlých momentů velmi omezený a stereotypní obraz společnosti a mezilidských vztahů. Kniha, v níž ani sexuální obtěžování náctileté není pro autora problém, tak budí otázky ohledně etiky vydávání takové literatury.
Profesor historie Petr Svobodný nabízí v knize „Dědeček“ dětem od deseti let „dějiny 20. století pohledem vnuka, dědečka a historika v jedné osobě“. Události se vynořují z rodinných análů, dobových dokumentů, autorových dětských vzpomínek i dospělých zkušeností, ovšem vypravěč-historik v nich…
Když budete mít štěstí, seženete tu sérii v antikvariátu. Šest dílů knih o Gabře a Málince autorky Amálie Kutinové četly dost možná vaše matky, babičky, prababičky — první díl vyšel v roce 1935. Knihy měla doma i moje babička a četla jsem je u ní dokola během letních prázdnin. Kutinová v částečně…
„Když čtete, máte pocit, jako byste poslouchali,“ píše Terezie Richterová v recenzi na knihu Ilony Ferkové „Ještě jedno, Lído!: Kaštánkovy příběhy z herny“, která vyšla v romsko-českém dvojjazyčném vydání s ilustracemi Martina Zacha.
Náhodné titulky z nejčtenějších informačních serverů: „Droga zabíjí ve velkém“, „Hrozí invaze“, „Střelba v centru města“, „V sevření virů“, „Nedostatek léků pro děti“, „Blíží se jaderný konflikt?“. Stačí chvíle, a člověk může snadno propadnout dojmu, že svět se řítí do propasti, z níž není návratu.
Jak prázdné je současné psaní, stěžují si už dlouhé roky především levicoví kritici. Jak moc psaní v Česku chybí skutečná angažovanost, tedy zapuštění do světa, ve kterém žijeme, a otevřené svědectví o něm, pokračují.