„Lze říci, že Matějčková drží postmoderní pozici.“ Jan Géryk nad filozofickou knihou Terezy Matějčkové „Bůh je mrtev. Nic není dovoleno“, která letos vyhrála Magnesii Literu v kategorii publicistiky.
Ještě jí nebylo 20 let, její básnický talent je nesporný, je to vnučka XY… To si přečte každý, kdo bude pátrat po tom, kým že je debutující básnířka Markéta Mikulášková, která podle svých slov začala psát básně už v 11 letech.
Když si do Wikipedie zadáte význam „domácích prací“, objeví se následující popis: „Jedná se většinou o činnosti spojené s úklidem, vařením, nakupováním, praním či proplacením účtů za chod domácnosti.“ Od teď by tam mělo stát, že se jedná rovněž o mimořádnou básnickou sbírku Juliany Sokolové.
Na konci loňského roku vyšla v nakladatelství Fra další próza Serhije Žadana, která se tentokrát odehrává v Charkově v 90. letech. Jak zapadá tato kniha mezi Žadanovy dříve vydané romány? A co nám Žadan říká o Ukrajině?
Porcelán mě nikdy nezajímal. Ne že bych ho neměl rád. Jde o vztah ignoranta vůči čemukoliv estetickému: porcelán je jako lavička v parku nebo autobus MHD — nevěnuji mu pozornost, neboť je každodenní. Tuto absenci vztahu narušila až novela Utz britského spisovatele Bruce Chatwina.
V názvu sbírky Marie Jehličkové „Hořím v kameni“ se skrývá fatální celanovské zvolání odkazující na svár o tvůrčí akt. Zároveň je však i trochu obnošeným poetickým klišé, jehož dekorativními slupkami se autorčin jazyk obaluje před okolním světem.
Tato káva je neředěná a teče rovnou do žaludku, píše v recenzi sbírky básníka a písničkáře Aleše Berného „K Helmovskému jezu“ bohemistka Anna M. Morel.
Přátelství, jež se zrodilo v lavicích první třídy základní školy, a je z něj první dětské kamarádství na život a na smrt stvrzené pokrevním sesterstvím. Společná tajemství a dobrodružství, solidární výpomoc, když hrozí trest od nespravedlivé učitelky. Eva Papoušková se v knize „Dnes nepůjdeš do…
„Golovlevské panstvo“, vrcholné dílo Michaila Saltykova-Ščedrina, můžeme směle řadit po bok největších románů ruské literatury 19. století, ať už jde o díla Turgeněva, Dostojevského, Tolstého, či o Gogolovy „Mrtvé duše“, nebo Gončarovova „Oblomova“. Na rozdíl od většiny těchto klasických děl je…
Mezi tomistickými filosofy se Jacques Maritain (1882—1973) vyznačoval vzácnou otevřeností vůči modernímu umění a bezvýhradným přitakáním demokracii. Jeho texty jsou zároveň příkladem mistrovské filosofické prózy. Teď vychází jeho „Krátké pojednání o existenci a existujícím subjektu“.
„Vesmírná loď, jaderná válka, kolonizace planet, mezihvězdná prázdnota: Harry Martinson, básník, který nemá s žánrem vlastně nic společného, používá metafory science fiction, aby o hluboce lidských tématech hovořil ve futuristické a moderní epické básni,“ píše Jiří Štěpán v textu o zapomenuté knize…
Kniha americké historičky Dagmar Herzog, nazvaná „Sex po fašismu: Paměť a morálka v Německu ve 20. století“, přináší extenzivní pohled na všednodenní historii sexuality v době třetí říše a po jejím pádu zhruba do období sjednocení východního a západního Německa.