|

Nejste snad nějaká sekta?

Le Grand Jeu byl francouzský literární časopis, který krátce vycházel na konci dvacátých let. Po třech vydaných číslech skončil — kvůli neshodám autorského kolektivu i osobním ambicím jeho jednotlivých členů. V kulturní paměti však Vysoká hra přetrvala, i v té české. Překlady textů od Věry…

Přečíst celé
|
|

Literatura v době postfaktické

Mnohý tvůrce české prózy vám řekne, že o současné politice nemá smysl psát, protože je sama o sobě tak absurdní, tragikomická a nepředvídatelná, že prozaik nemá moc možností, jak by realitu trumfnul. A aby toho nebylo málo, domácí politické poměry jsou navíc bohaté spíše na zápletky povahy…

Přečíst celé
|
|

To vůbec nezní lidsky

Do věznic v Texasu nově nemůže deset tisíc knih. Člověk a stroj spolu napsali povídku. Režim egyptského prezidenta as-Sísího si zasedl na literaturu.

Přečíst celé
|
|

O konečnosti

Poslední kniha, kterou Günter Grass dopsal a sám ještě připravil do tisku, vyšla několik měsíců po jeho smrti a je loučením se světem, s literaturou, a především se životem.

Přečíst celé
|

Peklo pod španělským nebem

Španělské občanské války se zúčastnily tisíce dobrovolníků z celé Evropy — Československo nevyjímaje. Novinář Stanislav Motl v nové knize pátrá po osudech a koncích těchto československých bojovníků, stejně jako po ideologickém kontextu, který jejich účast zapříčinil a provázel.

Přečíst celé
|
|

Kdo po sci-fi hloupne

Podle výzkumu Chrise Gavalera a Dana Johnsona z Washington and Lee University, jehož výsledky byly zveřejněny v časopise Scientific Study of Literature, lidé čtou díla spadající do ranku sci-fi méně pozorně, povrchněji a vůbec hloupěji. Autoři studie však také rovnou dodávají, že se podle jejich…

Přečíst celé
|

Lidé si nikdy pořádně nerozuměli

Stanislav Biler poprvé prořízl veřejný prostor před sedmi lety v Brně jako zakládající člen tehdy ještě satirické skupiny Žít Brno. Od té doby se přesunul do komentářové sekce v Hospodářských novinách, té recenzní v Respektu nebo kontroverzních kapitol v průvodci po brněnském okolí. Rovněž…

Přečíst celé
|
|

Sám sobě lhářem i neštěstím

Bernhard Schlink (nar. 1944) pracuje jako právník a žije střídavě v New Yorku a Berlíně. Vedle své profese dokáže bravurně psát, o čemž se mohli přesvědčit čtenáři detektivního románu Spravedlnost podle Selba (1987, česky Prostor, 2009) či světového bestselleru Předčítač (1995, česky Prostor, 1998)…

Přečíst celé
|
|

Sex k nepochopení

Elena Ferrante píše — něco nového. Byla udělena Cena za špatný sex: množí se ten dobrý, ale špatného je pořád dost.

Přečíst celé
|
|

Nejlepší pro všechny

Desetiletý průšvihář Viktor žije v Praze s matkou, divadelní herečkou, která si s jeho výchovou ani s vlastním životem příliš neví rady. Když potom Hana dostává nabídku na natáčení seriálu, bere ji jako příležitost, jak své problémy vyřešit. Přestěhuje Viktora k babičce na venkov a namlouvá si, že…

Přečíst celé
|

Všichni do Istanbulu

Básník a esejista Petr Král se v nové knize Konec imaginárna ohlíží za modernismem a jeho troskami z konce dvacátého století, z nichž klíčí všechny jeho post-verze. Nehledá přitom základy nových směrů a programů — zkouší se dostat před ně.

Přečíst celé
|
|

Doba bez smíchu a k zapomnění

Kdo sledoval zpravodajský kanál ČT24 ráno 17. listopadu, mohl si v bílém pruhu ve spodní části obrazovky přečíst jako první zprávu toto: „Češi si připomínají výročí událostí spojených se 17. listopadem.“ Je to zvláštní formulace: „Češi si připomínají…“ Nikoli třeba: „Připomínáme si“ nebo „Na dnešní…

Přečíst celé