|

Romanzo senti/mentale Bianky Bellové

„Mít trpělivost znamená vypnout někdy počítač s pocitem nespokojenosti, protože ta věta zůstala nedokončená, a pak o několik hodin později zůstat stát uprostřed uličky v supermarketu, mezi balíčky těstovin a sklenicemi rajčatového pyré, abyste si to slovo poznamenali,“ píše Laura Angeloni o…

Přečíst celé
|

Čeština za časů korony

Příchod nemoci covid-19 způsobil velkou změnu v mnoha oblastech našeho života: ovlivnil nejen zdravotnictví a společenský život většiny z nás, ale proměnil i náš jazyk. Vznikla tak slova jako haranténa, promordor nebo covidiot.

Přečíst celé
|

S radostí a velkou taškou pro další čtení

Mít knihovnu a zahradu je mé přání, touha i skutečnost. Ano, to Cicero řekl: „Pokud máte zahradu a knihovnu, máte vše, co potřebujete.“ A toto veliké přání se mi plní od dětství až dosud. Glosa Světlany Šafářové, knihovnice duší i srdcem, a děckařky, jak se v knihovnictví říká.

Přečíst celé
|

Se Skácelem do zavíračky

„Co si člověk zapamatuje, a co naopak ne? Často si zapamatujeme to, co bylo spojeno se silným prožitkem. Takže já si pamatuji dokonce i to, na kterém sedadle autobusu z Gottwaldova přes Buchlovské vrchy do Brna jsem seděl.“ Zbyněk Vybíral s blížícím se 100. výročím narození připomíná Jana Skácela.

Přečíst celé
|

Od koňadry po strakapouda

Česká společnost ornitologická vždy na první lednový víkend vyhlašuje sčítání ptáků na krmítkách. Sedíte u krmítka a pozorujete, kolik a jakých ptáčků přiletí, a pak je nahlásíte přes online formulář. V době vzniku této glosy byly sice k dispozici jen částečné výsledky, ale už názvy prvních deseti…

Přečíst celé
|

Stunden aus Blei Radky Denemarkové

„Kromě Konfucia jsem se prokousávala nejen problémy s odlišnou transkripcí čínštiny, ale i čínskou kosmologií, dějinami, literaturou a kuchyní. Přesto jsou Hodiny z olova pro mě v prvé řadě románem o Čechách,“ píše překladatelka Eva Profousová.

Přečíst celé
|

Nebojíme se mít knihovnu bez knížek

Přání nás dvou — „dělat knihovnu lépe“ — vede přes kreativní centra. A pokud si chceme povídat o kreativních centrech v knihovně, a zejména o DOK16, nejnovější pobočce Městské knihovny v Praze, musíme to vzít trošku oklikou.

Přečíst celé
|

Nečíst doslovně

Na začátku útlého románu Nevědění, a po desítkách stran znovu ústy románové postavy, se Milan Kundera dovolává jednoho čtyřverší Skácelova, když líčí, že po invazi armádami Varšavského paktu si Češi mysleli, že bude Moskvou nastolený režim trvat nekonečně. Sedmdesátá léta minulého století… Skácel…

Přečíst celé
|

Mariánské náměstí pro všechno, co přichází

Mou kanceláří poletuje sníh. V mé kanceláři nad ránem proletí židle, vysklí kaluže včerejších dešťů. Kdo do ní vchází, neklepe. Přijde si odněkud, zastaví se, možná se i posadí. Přijde si odněkud, rozhlédne se, protože zabloudil, a netuší, kde je a kam půjde.

Přečíst celé
|

prejeme pekne vanocni svatky a hodne radosti s cestinou

Mezi českými pisateli se čas od času rozvine diskuse o tom, zda a nakolik je třeba dodržovat psaní diakritických znamének. Naposledy se tak stalo na přelomu století, kdy nám diakritika značně znepříjemňovala psaní na počítači a chvíli se zdálo, že budeme muset psát české texty bez háčků, čárek a…

Přečíst celé
|

Žádný jazyk není úplně bezmocný

„Pracuji stále ještě v sociální sféře, mezi psychicky výjimečnými lidmi, a zároveň sbírám síly k práci na disertaci. V ní se hodlám zabývat myšlenkou českého moře. Je to můj způsob zabydlování se v této vnitrozemské krajině, horském prstenci či dokonce kráteru, který jsem až vlivem pandemie přijal…

Přečíst celé
|

La Belle Époque

Lidstvo si užilo i jiných období, než jsou pandemie, války, období sedmi prázdných klasů či sedmi churavých krav. Třeba Belle Époque, přivolávající představu hravosti, tvorby, lehkého povznášení a snů…

Přečíst celé