Práce Petra Čorneje o Janu Žižkovi podává jasnou odpověď na stesky historiků, že husitství a jeho velké postavy dnes již nikoho s výjimkou úzké skupinky specializovaných badatelů nezajímají.
Kniha Plovoucí po hvězdách od Martiny Doležalové je složena z individuálních příběhů, ovšem motivicky téměř neznatelně prostupujících tak, aby vytvářely celistvější výpověď o „mladé generaci“. Tedy o lidech, mužích a ženách, náctiletých, ale především o těch, kteří už možná mají hodně přes třicet,…
Po dočtení první (a poslední) knihy Vojtěcha Varyše má čtenář pocit, že tento model zná odjinud. Před pár lety přišel s něčím podobným francouzský konceptualista Édouard Levé: ten napsal svou Sebevraždu — a pár dní nato spáchal sebevraždu.
Greta. Před dvěma lety to bylo ještě docela obyčejné, jakkoli v našich končinách ne příliš časté dívčí jméno. Od září 2018 se to ale začalo razantně měnit.
Zatím poslední kniha norské spisovatelky a novinářky Linn Ullmannové měla být původně něčím zcela jiným. Dcera Ingmara Bergmana a Liv Ullmannové naplánovala, že spolu s otcem napíší knihu. V té době bylo Bergmanovi osmdesát sedm let.
Milan Urza je mimo jiné znám coby hudebník, literární redaktor a básník. Všechny tyto autorské zkušenosti — práci s tempem, důslednou stavbou textu a také imaginativními a metaforickými obrazy — zúročil ve své poslední atmosférické novele Dům bez oken.
Dnes je Burroughsova literární tvorba výzvou spíš pro literární historii než pro literární kritiku. Román The Soft Machine (Hebká mašinka) vyšel již v roce 1961 a od té doby byl široce reflektován, jakkoli nebyl v češtině dosud dostupný. O tomto textu tedy už něco víme ze sekundárních pramenů.…
Spisovatelka a reportérka Reflexu Adéla Knapová debutovala v roce 2003 knihou Nezvaní. Ta je však, jak čteme v autorském medailonu její prozaické novinky, „neplatná“. Pokud bychom na tento autorský výklad přistoupili, můžeme konstatovat, že Adéla Knapová publikuje v dosti svižném tempu. Po…
Jestliže každému kritickému soudu předchází určité předporozumění, nezbývá mi než přiznat, že já jsem se svým profesním pohledem na literaturu i čtenářským založením pro Doru Kaprálovou adresátem takřka ideálním. Člověkem, kterého baví její nejnovější povídkový soubor Ostrovy číst a který je také…
S francouzským spisovatelem Édouardem Louisem (nar. 1992) je to jako v podtitulu té slavné Tolkienovy knihy o hobitovi. Pokud ve své prvotině Skoncovat s Eddym B. (2014; česky Paseka, 2018) cestoval „tam“, pak v novince Dějiny násilí (2016; česky Paseka, 2019) jde „zase zpátky“.
Zázraky krve jsou zatraceně dobře napsaný román o dealerech a lásce, u kterého se napětím nedýchá.
Poslední román Bianky Bellové v mnohém připomíná její předchozí úspěšný román Jezero: vzdálené prostředí, dramatické události i lehce nahozené kontury postav. Příběh Mony tak bude jistě srovnáván s příběhem Namiho.