Popularita a úspěch se nedají předpovědět a často ani ovlivnit. Minulý týden se o tom přesvědčil Mark Zuckerberg se svým čtenářským projektem, francouzský vydavatel Voltaira nebo Britská knihovna.
Tragédie v redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo minulý týden vyvolala vlnu solidarity či pobouření i v literárním světě. Svoboda slova to nemá lehké ani v jiných částech světa. A spisovatelé se snaží pomoci, slovem.
Nový rok je zřídlem motivace a příležitostí bilancovat i v literatuře. Rok 2014 byl především rokem vzestupu otloukánků. Tento rok přibude záporných hrdinek. A předsevzetí přečíst co nejvíce knih si nedávají jen lidé, ale také média.
Spisovatelé neustále bojují za práva svá i za práva literatury. Někde jde o prostý výdělek, někde o samotnou přítomnost literatury ve veřejném prostoru.
Spisovatelé nadělují pod stromeček, J. K. Rowlingová dává světu nové příběhy Harryho Pottera, Michel Houellebecq zase Francii další kontroverzi. Amazon si mezitím udržuje pozici zlosyna a knihovny opět bojují o svůj osud, tentokrát v budoucnu.
Kniha v ruce dělá z lidí jak čtenáře, tak něčí klienty, knihkupectví, knihoven, antikvariátů. Obě role jsou velmi rozdílné a podléhají naprosto rozdílným pravidlům: obchodníkům moc nezáleží, zda-li si knihu dočteme nebo se nám bude dokonce líbit, čtenář zase nemusí a moc nebere v potaz klokot…
I spisovatelé jsou lidé a mají své potřeby. Proto vznikají oborové organizace jako Obec nebo minulý týden Asociace spisovatelů, které by měly hájit ekonomické zájmy a práva autorů. V zahraničí dokonce za literaturu podobné organizace bojují u soudu.
Knihovny jsou neodmyslitelnou součástí literárního světa. Nejenže jsou vstupní branou do literárních lesů i průvodci po nich, ale také skrývají tajemství a poklady, nominují romány na mezinárodní ceny a měl by se o ně prý zajímat i americký prezident.
Literatura není předmětem čtenářských vášní a kritických rozepří, nýbrž i statistik. Zkoumají se prodeje, počty vydávaných knih, průměrné ceny, preference různých publik nebo socio-ekonomické zázemí čtenářů. Autoři, nakladatelé nebo novináři se však nenechají svázat žádnou škatulkou.
Zatímco končí jedno velké obchodnické drama, stovky malých se odehrávají dál. Lidé považují knihy za své základní právo, bojují za možnost si je alespoň půjčovat, stahují je zadarmo na cestách a hlavně je stále píší. I když občas i to už není jako dřív.
Zatímco poroty udělují ceny za přínos literatuře a obdivuhodné knihy, trh a konkurenční tlak často proměňují literaturu samotnou. Už proto není výjimkou reklama v samotném literárním textu, vyjadřování autorů na téma knižní distribuce nebo statistika nejčtenějších pasáží.
Literatura otevírá své brány publiku: spisovatelé nabízejí čtenářům možnost pojmenovat postavy románů nebo redigovat rukopisy. A čtenáři nevěří strojům.