Barbora Müllerová ve své knize „Atlas křoví“ prochází slepými skvrnami uvnitř i na okrajích měst, kde se střetávají okraje lidského s divokou přírodou, a básnicky je prozkoumává.
Básník Jan Musil nedávno debutoval sbírkou „Poslední život: Bildungspoema z minulosti a budoucnosti“. Své verše ale už dříve publikoval pod jménem Jana Koukal, je také redaktorem časopisu Plav a koordinátorem zahraniční spolupráce v Českém literárním centru. Rozhovor s ním vedl Roman Polách.
„Při četbě sbírky Jiřího Kotena se mi neustále před očima objevovala mědirytina ‚Smrt a knihomil‘ od Johanna Rudolpha Schellenberga, na níž stojí smrt za plnou knihovnou, kterou převrhuje na sedícího učence,“ píše v recenzi sbírky „Směsné strofy“ Roman Polách.
„Podobnou divokost lze těžko posouvat, pokud člověk nechce dojít na hranu sebedestrukce. Jenže co když tu mez neposouváme my, co když je současná doba sama o sobě stále destruktivnější?“ ptá se Roman Polách v recenzi sbírky Nely Bártové „Házeliště granátů“.
„Přitahuje mě psát argotem, jazykem zničeným tíživými životními podmínkami, opuštěnou řečí, která ztrácí vliv a postupně také identitu,“ říká Petr Čichoň v rozhovoru o jazyce, Prajzské a svém novém románu „Idu ten rybnik přikryt peřinu“.
Básnířka Klára Goldstein ráda pracuje s historickými a kulturními referencemi. V minulých knihách to byly odkazy mahlerovské, (pablo)nerudovské a ve stávající knize jde především o reference a aluze na místo Birán, kde se narodil Fidel Castro.
Kniha Krystyny Wanatowiczové poutavě ukazuje, že Nezval je i dnes neuvěřitelně „sexy“ historickou osobností. Zároveň však vědomě opomíjí básníkovu tvorbu, což je chyba, protože tak Nezvala zkoumá pouze z vnější, cizí perspektivy.
Nemůžu se zbavit pocitu, že v poslední básnické sbírce Martina Švandy „Nevinnosti“ vidím oči někoho jiného. Ve všech předchozích jeho knihách byla tendence k wernischovské poetice explicitně přiznaná, přesto si nejsem jistý jejich autorskou svébytností, píše v recenzi literární kritik Roman Polách.
Massalemova sbírka je komplexní reflexí naší soudobé společnosti, která je z velké části xenofobní, negativně se staví proti environmentálním problémům a odmítá takřka jakoukoli formu emancipace menšin. Žijeme zkrátka ve velmi podivné verzi postsocialistického konzervatismu.
Básně Kláry Krásenské, které k vám jdou v této chvíli naproti, jsou výběrem z básnické skladby "Veni, veni", která vyjde knižně příští rok v nakladatelství Argo.
Poezie Sufiana Massalemy je spektrální — nic se nevyskytuje v identické formě, každý tvar a každý život je novým setkáním s novou galaxií. Nakolik je naopak identická pouť horami Jablonce či blízkovýchodní pouští? Je to básnická dialektika těch dálek, jež jsou přímo v nás, a božských blízkostí, na…
Vasilios Chaleplis byl letos za svou prvotinu „Flavedo“ nominován na Cenu Jiřího Ortena. V Ostravě se široce podílí na živé kultuře a je součástí generace, jež jako první doplnila onu „devadesátkovou“ generaci okolo Černého pavouka a znovuoživila ostravský kulturní provoz.