Několik hvězdných amerických nakladatelů si založilo nový projekt. A nakladatelský start-up kromě nového způsobu placení honorářů chce proměnit i způsob, jakým fungují redakce.
Vizuálnímu smogu a smutné podobě českého veřejného prostoru se věnuji už delší dobu. A pravidelně si potvrzuji názor, že je potřeba především trpělivá osvěta a dlouhodobé vzdělávání veřejnosti. ČT pustila do světa pořad „Identita — příběh českého grafického designu“, který se o to snaží. Zdánlivě.
Letošní nominace na ceny Magnesia Litera v kategorii Kniha pro děti a mládež už pravidelně přinášejí otázku: „A máme něco i pro mládež?“ Za posledních deset let se totiž v této kategorii i s přimhouřením obou očí objevilo sotva pět titulů, jež lze doporučit nezletilým čtenářům starším dvanácti let.
„Slíbil jsem si, že tyto sloupky využiju k psaní o věcech, které mi nedají spát a které si alespoň pro sebe musím pojmenovat,“ píše Marek Torčík ve svém pravidelném sloupku pro časopis Host.
Když se ve společnosti řeklo „debutantka“, znamenalo to, že do ní byla uvedena mladá vdavekmocná dívka z lepší společnosti, rozechvělá začátečnice. Dostala příležitost se ukázat, zazářit a stát se „objevem roku“, podobně jako v cenách Magnesia Litera vybrané knižní prvotiny. Ostatně, dřív se tak…
V minulém čísle Hosta (2/24) jsme se věnovali autofikci v současné české próze. Na téma polemicky reaguje Anna M. Morel, bohemistka zaměřená na překlady české poezie do světových jazyků a transkulturní přenos témat a forem v literatuře.
Dobře psát už dnes nestačí. Spisovatel taky musí být zadobře s algoritmy a svým publikem. Leccos o tom říká případ spisovatelky Cait Corrain, jíž jedna osudová chyba zničila kariéru ještě dřív, než vůbec začala.
Každý rok končí bilancí. A jaká může být bilance toho, jak se podařilo učinit umění svébytnou činností v rámci našeho státu? „Poté, co se vykoupete v prestiži, usušíte se prestiží, oblečete se do prestiže, najíte se prestiže a zatopíte si prestiží, vám už nezbyde nic než přidaná prestiž.“
Současná společnost včetně literární kritiky se učí nové citlivosti, která požaduje zvláštní typ pozornosti a péče a vytváří novu formu terapeutické kultury. Kritická analýza mizí a nahrazuje ji neproduktivní empatie.