Hodně se svého času hovořilo o občanské či participativní žurnalistice. Měla nechat vykvést přísliby digitální revoluce, po níž jsme se všichni měli stát informovanějšími občany. Vize počítala s až socialistickým ideálem, že lidé budou mít dostatek volného času, v němž se mohou věnovat svým veřejně prospěšných zájmům — a tak podporovat i společenství. Okopávat svoje digitální zahrádky a bezplatně nabízet své výpěstky. To se do jisté míry dělo. Kdysi existovaly blogy, chybělo jim však širší publikum.
Od začátku ruské invaze se mnozí ukrajinští spisovatelé odmítají účastnit kulturních akcí, na kterých vystupují autoři z Ruska. Navzdory tisícům civilních obětí, zničené infrastruktuře, jejíž škody jdou do miliard dolarů, a nesčetným reportážím o porušování lidských práv ruskými vojsky to musí neustále připomínat i po roce od začátku války, jejíž konec je v nedohlednu, a kulturní manažeři ze Západu se neustále snaží stavět mezi Ukrajinci a Rusy mosty.
Tištěné deníky a týdeníky řídí v Česku výlučně muži, ve vedení dvacítky relevantních webů bychom našli jedinou ženu. Řediteli všech tří veřejnoprávních institucí jsou muži, hned pod nimi sedí ze tří čtvrtin také pánové, nakonec mají muži i čtyřpětinovou převahu v kontrolních radách. Genderové zastoupení v nejvyšších pozicích v české novinařině spočítaly nedávno Seznam Zprávy. Tristní výsledek nepřekvapuje. Konečně se však zdá, že to stále více lidem nepřipadá normální.
Plagiát, vykrádačka, derivát, nepřiznaná apropriace, výpůjčka. To není výpisek ze slovníku synonym, ale rychlý přehled nálepek, kterých se v posledních několika dnech dostalo novému románu Aleny Mornštajnové „Les v domě“. Právem?
Hodně odvětví v Česku dlouhodobě nabízelo dobrodružné příjmy na hraně holého vyžití, už ani to však neplatí. Inflační krize vše změnila. Stagnující odměny dnes nepokrývají ani ty nejzákladnější potřeby. Humanitní vědci, divadelníci či rozvozci jídla se proto bouří, organizují a vznášejí požadavky. Řady nespokojených se stále rozšiřují a po Novém roce mezi ně přibyli i kulturní publicisté.
Letošní ročník cen Magnesia Litera se nese ve znamení několika změn. Myslí je vůbec spolek Litera vážně, nebo se jich ve skutečnosti tak trochu bojí? Co vlastně chceme po Magnesii Liteře?
