Množství způsobů nostalgického prožívání u mých vrstevníků fascinuje — možná i v kontextu toho, jak intenzivně se v posledních letech budoval mýtus o spasitelské liberální generaci hledící dopředu.
Co to znamená ztrácet své místo, pozorovat, jak mizí pod rypadly bagrů? A co to znamená přicházet o intimní prostor ve světě sociálních sítí? Básník Lubomír Tichý se znovu vydává na hranice digitálního venkova.
Jak se mění pozice „obecních bláznů“ v momentu, kdy se pevné hranice katastrálního území vesnice rozplývají pod náporem digitálního prostředí?