|

Jak si kdo ustele…

… tak si lehne. Ano, můžeme si ustlat i na zemi, častěji však k tomu využíváme nějaký kus nábytku. Pro jeho označení máme v češtině minimálně osmnáct různých pojmenování.

Přečíst celé
|

Coniáš, setkání zapálených čtenářů fantastiky

Občas ještě zaslechnu, že lidé, kteří chodí na cony, jsou divní. Posledně už to nebylo s pohrdáním, jen s takovým blahosklonným úsměvem, obvykle vyhrazeným pro děti. Všem, kdo si tohle myslí, bych ráda citovala kmotra Křepelku z první kapitoly Společenstva Prstenu: „Jestli ti jsou divní, tak bychom…

Přečíst celé
|

Stěhování budiž pochváleno!

Ani já nezůstal ušetřen stěhování. Na stará kolena… Na každý pád to bylo stěhování poslední. Ani já nezůstal ušetřen prognóz a mouder, že lepší je vyhořet než se stěhovat. Ale nakonec tu stojí vítězové, sešikovaní v zástupu, kteří na stěhování vydělali. Knihy…

Přečíst celé
|

Knižní jaro v Badacsony

Na začátku února slíbím, že napíšu tenhle článek. Mám obavy, protože vím, jak těžce se mi píše, ale nechám se přemluvit. To ještě sedím v budapešťském bytě mezi čtyřmi stěnami, náš život se točí kolem našich tří koček a vydávání knížek. A taky bych měla překládat.

Přečíst celé
|

Broumov ve stínu Ukrajiny

Ukrajina se v Broumově připomíná na každém kroku. Večer se za okny hotelu Praha, jinak prázdného, míhají dětské hlavičky, přes den chodí mladé ženy po městě, zastaví se v kosmetické oficíně a nechají si udělat gelové nehty. Ženy v cukrárně, která zavírá v půl čtvrté, říkají, že si možná chtějí…

Přečíst celé
|

Jdete v pondělí na šmigrust nebo na šlahačku?

Často se mluví o tom, že se nářeční slova vytrácejí z naší mluvy, existuje však oblast, v níž si je vybavíme, a tou jsou tradiční lidové zvyky a svátky. K nim patří bezesporu i svátky velikonoční a výrazy s nimi spojené, které zná každý mluvčí alespoň pasivně. Znalost těchto slov často prozradí náš…

Přečíst celé
|

Umět si hrát je stejně důležité jako umět číst

Každá z těchto glos se tím či oním způsobem snaží přesvědčit čtenáře, že knihovna už dávno není jen pouhá půjčovna knih. Ani ta má nebude výjimkou. Že si v Městské knihovně v Praze kromě knih půjčíte pokosovou pilu, už víte z textu Michala Jokeše a Míly Lince. Naše knihovna ale nabízí k půjčení i…

Přečíst celé
|

Oprátky jazykového ďábla

V minulosti jsem několikrát kriticky komentoval jazyk, kterým se vyjadřovali psychoanalytici. Dráždily mě jejich termíny, všechny ty katexe, sublimace, kontejnované obsahy, odehrávání a objektní vztahy. Nebyl jsem sám, jazyk psychoanalýzy kritizovali i samotní psychoanalytici, tedy alespoň někteří:…

Přečíst celé
|

Přeložil jsem psa a kočku

Před třemi lety jsem francouzskému nakladatelství Le Sonneur navrhl, aby vydalo dosud ve Francii nepublikovaný Čapkův román „Krakatit“. Během přípravy tohoto projektu mi nakladatelka svěřila překlad jiné Čapkovy knížky — „Měl jsem psa a kočku“. Francouzské vydání „Dášeňky“ totiž mělo celkem úspěch.…

Přečíst celé
|

Kdyby knížky mohly vyprávět

S odpovědí na otázku, co mě nejvíce baví při práci v knihovně, jsem nemusela dlouho váhat. Je to objevování knih v našem depozitáři. Knih, které jsou zajímavé nejen svým obsahem, ale i stopami po jejich původních vlastnících. V roce 1994 byly nejstarší a nejcennější knihy Městské knihovny v Praze…

Přečíst celé
|

O ohebnosti

Následující řádky budou o ohebnosti, ale asi jinak, než si myslíte. Latinské flecto (ohýbám) — flexio (ohnutí) dalo základ celé řadě slov, která v češtině zdomácněla, rozumíme jim a běžně je používáme. Objevují se však i slova s významem zcela novým.

Přečíst celé
|

Pohled ze svého in situ

V Praze na začátku 80. let nás, pár kamarádů, oslnila monografie provázející tvorbou naivních umělců Jugoslávie. Někdy od té doby mám rád naivní umění, insitní malíře, malíře mezi psychiatrickými pacienty, art brut a outsider art… A nedávno mi přišlo, že podobní outsideři také píší. A skvěle.

Přečíst celé