Ticho jako možnost promluvy
„Básně Josefa Hrdličky jsou významově roztřesené, plné slovních zákrutů, do nichž se čtenář musí, aby je mohl interpretovat, účastně zatoulat. Zároveň nesou zřetelně performativní charakter: nejen označují, uvádějí do přítomnosti,“ píše v recenzi sbírky MOST přes MOST Libor Staněk II.