Co má společného postava Geryona z „Autobiografie rudé“ Anne Carsonové s Geryonem z jedné eseje Vernon Lee? Nad tím se ve své eseji zamýšlí Martin Bedřich.
Jmenuje se to „Blaschka“, má to poznámky pod čarou, před začátkem textu jsou uvedeny hlavní postavy jak v tištěných dramatech, na konci je soupis použité literatury se zdroji převážně v angličtině. A přece je nová kniha Štěpána Kučery nejspíš románem.
Před devítipodlažním deskáčem v Chotkevyčově ulici číslo 56 v ukrajinském Lvově si dělám poznámky, s čím vším panelák ze sovětské éry souvisí. Útok ruské rakety zabil v tomto domě basketbalistu Viktora Kobzystého. Další část pětidílné reportáže Ivana Motýla o západní Ukrajině.
Jaroslav Smutný, sběratel lidových písní, vedoucí folkloristických souborů a cimbálových muzik, ožívá díky dokumentu svých kolegů a kolegyň z folklorního hnutí. Dokument „Smutný z Veselí“ přináší portrét osobnosti, pro niž byla lidové hudba celoživotní vášní navzdory „únavě folklorem“.
Spisovatel, básník, esejista a překladatel Václav Jamek v neděli obdržel Státní cenu za literaturu. Odemykáme kritiku Magdaleny Platzové, v níž se věnuje oceněné autobiografické próze „Rok s ostatními sirotky“.
Norská spisovatelka Linn Strømsborg (* 1986) o sobě říká, že píše odmalička. A když se jí někdo zeptá, o čem jsou její romány, pokaždé zopakuje tutéž větu: „Píšu úplně obyčejné příběhy o obyčejných lidech.“ Rozhovor s ní pro H7O vedla Daniela Mrázová.
Prózu „Stará postel“ Ludvíka Vaculíka provází pověst odloženého literárního skandálu. Po desetiletích od vzniku textu už ale sexuální otevřenost dávno neprovokuje. Živá a dráždivá zůstává spíše Vaculíkova neochota respektovat hranice mezi soukromým a veřejným, mezi erotikou a politikou.
Ten papírek nesmí posádka vozu ztratit. Kontrolnyj talon, na který ukrajinský pohraničník napíše registrační značku vozu a počet osob v něm. Básník a publicista Ivan Motýl překročil hranice na polsko-ukrajinském přechodu Korczowa/Краковець a o západní Ukrajině připravil pětidílnou reportáž.
„Karáskova avantgardní vize lepšího světa je pro mě ale poněkud děsivá, a to zejména svou neinformovanou bohorovností. Úplně nejvíc ale možná předpokladem, že nás spasí ‚research-based‘ tvorba.“ Kritickou reakci na článek „Mezi plátnem a stránkou“ Jana Jindřicha Karáska napsal Jan Musil.
Knižní obálka už dávno neslouží jen jako obal příběhu. Proměnila se v klíčovou digitální komoditu a lifestylovou rekvizitu sociálních sítí. V éře instagramových zátiší se první čtenářský akt odehrává už na displeji telefonu. To na jedné straně vede k algoritmické sterilitě, ale také to rodí rebelii…
Jaké stopy zanechává člověk v krajině a jaké po něm zůstávají v čase? Nová básnická sbírka Petra Čermáčka „Přeroste nás les“ v přesných, úsporných obrazech propojuje pozorování přírody s otázkami pomíjivosti a nejisté, křehké budoucnosti.
Ve své monografii „Ztracený básník Jiří Volf“ umělkyně a literární vědkyně Anna Luňáková vypráví příběh českého exulanta a zároveň v češtině poprvé zpřístupňuje jeho básnické dílo. O Volfově poezii a o tom, jak zapadá do české literatury, referuje Kryštof Mec.