Od 1. července je možné registrovat se na stránkách Ministerstva kultury jako umělec či umělkyně. Jediné, co to zatím vyvolalo, je hněv lidu. Proč se šance spisovatelů žádat o stipendia ve skutečnosti zásadně zhoršila?
„Zdá se mi, že Despentes mnohem spíše než na muže jako takové míří na mocenský aparát patriarchátu,“ píše v recenzi románu „Čau debile“ francouzské literární rockstar romanistka Míla Janišová.
S Alicí Prajzentovou o Děčíně, zrání básnických sbírek, literárním časopise „H_aluze“, ale především o literárním Zarafestu, festivalu v nejníže položeném městě v ČR, který se koná již příští týden od 28. do 30. srpna. „Zařiďte si ubytování, ze Zarafestu se neodjíždí po jednom dni,“ radí Alice.
Po letním půstu čeká české čtenáře — zejména ty mimopražské — hned několik literárních festivalů: děčínský Zarafest, ostravská Inverze, Ortenova Kutná Hora či na vícero místech probíhající „Děti, čtete?!“. Přehled české literatury pro děti a mládež poslední dekády pak nabízí České literární centrum.
„Autofikce zde nefunguje jako hra na autenticitu, ale jako způsob, jak vtáhnout čtenáře do proudu dějin. Vypravěčka nelíčí svůj příběh, aby ukázala, co udělalo devadesátkové Rusko s pamětí, každodenností a možností vnímat vlastní identitu mimo bolest a rozklad,“ píše o druhém dílu autofikční…
„Letos na jaře v knihkupectví proběhla kontrola a zabaveny byly mimo jiné knihy Foucaulta, Arendtové, Benjamina, Sontagové. V červenci knihkupectví dostalo osmisettisícovou pokutu za ‚LGBT propagandu‘ a Borisi Kuprijanovovi hrozí trestní stíhání,“ píše Alena Machoninová o svém oblíbeném moskevském…
Jitka Bret Srbová se neuzavírá do uměle vytvořené bubliny domácí pohody; spíš vyjadřuje jistotu, že žádný stav světa nemůže člověku zabránit, aby byl šťastný, píše v recenzi její sbírky „Přímluva za malé věci“ Andrea Popelová.
Prvotina Jiřího Horta byla pozdní, tím spíše jeho „druhotina“. Jeho nová sbírka nezapře autora, který si za dlouhá léta osvojil určitá témata i básnické formy. Ve sbírce „Přijde jelen“ nepátrá po básnickém já, nýbrž předvádí, co již zná a umí.
Ačkoli nejnovější počin Miloše Hrocha „Šeptej nahlas“ nese podtitul „Český shoegaze mezi Východem a Západem“, záběr díla mnohonásobně přesahuje tuto scénu a žánr a snaží se podat co nejzevrubnější report o nejen československé alternativní nezávislé hudební kultuře před pádem socialismu i po něm.
„Přitahuje mě psát argotem, jazykem zničeným tíživými životními podmínkami, opuštěnou řečí, která ztrácí vliv a postupně také identitu,“ říká Petr Čichoň v rozhovoru o jazyce, Prajzské a svém novém románu „Idu ten rybnik přikryt peřinu“.
Když v dubnu minulého roku vztyčili studenti Columbijské univerzity na půdě školy tábor v solidaritě s probíhající palestinskou genocidou, pokusili se, stejně jako střelci v dobách Pařížské komuny, rozdělit dobu a zatknout čas, píše spisovatelka Emma Kausc ve svém sloupku.
Pokusím se to na začátek napsat co nejneutrálněji: mezi lety 1965—1991 existoval (nejen) v Československu zákon, podle nějž mělo několik procent z rozpočtu státní výstavby putovat na uměleckou výzdobu. V důsledku toho se současně s novými poliklinikami, vlakovými nádražími nebo jeslemi zjevily…