Těžko říct, zda můžeme knihu „Devět bran“ označit za zapomenutou, přece jen se u nás dočkala od roku 1937 hned několika vydání (naposledy v roce 2016) a její název svého času nesl i významný multikulturní festival. Rozhodně se jí však nedostává takové pozornosti, jakou by si podle mého zasloužila, což ostatně platí i pro jejího autora.
„Kniha ‚Chvění je naděje‘ je bilanční, sebezpytná, v ní se Karel Hvížďala autorsky nejvíc obnažuje a ona také podivuhodně definuje, ohraničuje naturel tohoto tvůrce. Neboť zde Hvížďala o sobě, o své povaze a o svých limitech možná sděluje víc, než zamýšlel,“ píše v recenzi Josef Chuchma.
Jednoduchý titul autorské knihy Martiny Trchové „Babi“ lze číst jako důvěrné označení i oslovení, jeho dvojslabičnost odkazuje k dětskému osvojování jazyka, kdy mezi prvními slovy převládají ta určená nejbližším rodinným příslušníkům. Dále se autorka obejde beze slov a v ilustracích i komiksově rozfázovaných polích vypráví křehký příběh o setkávání na dálku.
Psát recenzi na poslední román Aleny Mornštajnové „Les v domě“ je po mediální bouři, kterou způsobilo obvinění z necitlivého využití příběhu výtvarnice a komiksové autorky Toy Box, dost nevděčný úkol.
„Cusk se netají tím, že ‚Obrys‘ napsala za tři týdny. Nebylo by spravedlivé říct, že je to znát, ta kniha je napsaná výborně. Zároveň je zřejmé, že členitější přístup by vyžadoval více času,“ píše v recenzi Jan Němec.
„To se vám takhle v butiku sejde manželka s milenkou…“ Takovou situací může začínat šovinisticky laděný vtip, rozpustilá komedie — anebo může jít o expozici ambiciózní novely spisovatelky a scenáristky, která napsala scénář pro seriál „Pět let“, jímž zhruba před půlrokem Česká televize tak trochu vyvažovala skandální Pozadí událostí Jana Hřebejka o vztazích mezi pedagogy a studenty na vysokých školách.
