Svou básnickou skladbu o zneužívání Joshua Mensch rozkládá do stovek vět uvozených slovem „protože“ — protože tak komplexní, bolavou a matoucí zkušenost nelze než vyjádřit básní.
Spolu s uložením manželů Kunderových do hrobu na brněnském Ústředním hřbitově vyšla „Pomalost“.
Sbírka básní „Babí Jar. Hlasy“ Marianny Kijanovské vyšla několik let před plnohodnotnou ruskou invazí na Ukrajinu. V současném kontextu se čte jinak — jako vizionářské dílo, píše v recenzi Andrea Vatulíková.
Tři týdny od premiéry zaznamenala Odyssea Christophera Nolana jeho nejúspěšnější start v kinech. Zároveň je snímek mezi kritiky hodnocen tak vysoce, jak si o tom většina současných blockbusterů může nechat jen zdát.
První, co vás zabije, bude horko, tvrdí klimatický novinář Jeff Goodell v knize „Vedro. Život a smrt na spálené planetě“. Jeho kniha balancuje mezi kvalitní investigativní žurnalistikou a varovným environmentálním svědectvím.
Spisy Vladimíra Vokolka vycházely od roku 1994 v nakladatelství Atlantis. Po více než čtvrt století přibyl sedmý svazek s názvem „Živá paměť obrázkového písma“, který na téměř šesti stech stranách shrnuje autorovu esejistiku a publicistiku. Tímto svazkem se Vokolkovy spisy uzavírají.
Zatímco člověk dřívějších dob byl pohnut, protože byl přesvědčen, dnes jsme přesvědčeni, protože jsme pohnuti. Stali jsme se společností singularit, tvrdí německý sociolog Andreas Reckwitz.
Syrovost příběhu novely „Hrbačka“ japonské spisovatelky Saó Ičikawy netkví pouze v detailním popisu tělesného postižení, fyziologických procesů a stísněnosti prostoru. Se stejnou neomaleností před námi vypravěčka Šákja odhaluje i své provokativní myšlenky.
Barbora Müllerová ve své knize „Atlas křoví“ prochází slepými skvrnami uvnitř i na okrajích měst, kde se střetávají okraje lidského s divokou přírodou, a básnicky je prozkoumává.
Ředitel Knihovny Václava Havla Tomáš Sedláček nedávno přišel s tím, že instituce potřebuje modernizovat: propustit většinu zaměstnanců a nahradit je AI. V tomto kontextu není bez zajímavosti, že Sedláčkův mladší bratr Lukáš nedávno o AI vydal veleúspěšnou monografii. Tedy…
Nová básnická sbírka Eleny Pecenové „Jediný únor je opravdový Měsíc“ je antitezí její předchozí, experimentální tvorby. Středobodem je tentokrát motiv setkání s umíráním a se smrtí.
Hnacím motorem mnohých básní sbírky „Viktor“ Kamila Boušky je hněv. Obzvláště pak těch adresovaných Kamilu Bouškovi a jemu podobným.