V prózách Paola Cognettiho osudy vyrůstají z míst a místa vyživují osudy a nad tím vším se tyčí překrásně lhostejné vrcholy hor. Svědčí o tom i jeho nový román „Dole v údolí“.
Hlavní hrdinkou románu Anke Stelling „Mít svý jistý“ je autorčino alter ego, Resi. Je jí okolo čtyřiceti, má čtyři děti, žije v Berlíně a živí se jako spisovatelka. A právě dostala výpověď z bytu a spolu s ní také z dlouholetého přátelství. A za obojí si může sama. Možná ale ne tak úplně.
Kniha nazvaná „Ti druzí“, kterou koncipoval a napsal kunsthistorik Karel Srp o vzájemných vazbách Jeana-Paula Sartra a Československa v letech 1934—1970, je přinejmenším tak rozporuplná, jak rozporuplný byl Sartre sám.
Do sbírky Ondřeje Macury „Tiše, aby nás neslyšel“ vstupujeme s nejistotou. Kdo nás nemá slyšet? Je to zábavná hra na schovávanou, nebo nám hrozí nebezpečí? Jak uvidíme, platí obojí a nejistota z různých důvodů přetrvá do konce čtení, a vlastně i po něm.
Marek Toman v románu „České sklo“ analyzuje mocenské struktury, které působí jak v mikrostrukturách rodinných vztahů, tak v makrostrukturách mezinárodní politiky, a odhaluje jejich podobnost.
Tajuplný region Gemer na hranicích Slovenska a Maďarska slouží slovenskému spisovateli Danielu Majlingovi za místo, do nějž po komiksu „Zóna“ usadil i první díl své nové komiksové série, jež vyšla na přelomu loňského roku v nakladatelství Labyrint.
Česky vyšla druhá kniha amerického eko filosofa Davida Abrama. Je stejně dobrá jako ta první, dnes už proslulé „Kouzlo smyslů“? Co má společného fenomenologie, trikové kouzelnictví a šamanismus? Více v kritice Jana Němce.
Oproti jejím předchozím sbírkám je „Výstava posedlostí“ Yvety Shanfeldové koncentrovanější, zmizely banální rýmy a zbytečné pointy. Stálým tématem jsou rodinné vztahy, vzpomínky a paměť a básnířka zkoumá i možnosti básnického jazyka.
Román „Zbloudilci“ italského spisovatele Maria Desiatiho je pronikavou generační výpovědí. V roce 2022 byl oceněn nejprestižnější italskou cenou Strega.
„Zatímco předměty každodenní potřeby a rozdíly v technologickém pokroku obou kultur jsou mnohdy popisovány s detailní přesností, o prožívání jednotlivých protagonistů se dozvíme podstatně méně,“ píše Lucie Lindnerová o nové knize Jiřího Březiny „Labuť a lovec“.
Není snadné novou knihu Terezy Semotamové „Radikální potřeby“ číst ani recenzovat. Její vypravěčka je pichlavá, jízlivá a je obtížné najít pozici, z jaké se ke knize vůbec postavit, jak ji číst, jak moc ji brát či nebrat vážně, doslovně, jak si poradit s ironií protagonistky…
„Lze říci, že Matějčková drží postmoderní pozici.“ Jan Géryk nad filozofickou knihou Terezy Matějčkové „Bůh je mrtev. Nic není dovoleno“, která letos vyhrála Magnesii Literu v kategorii publicistiky.